Březen 2013

Parfém: příběh vraha

28. března 2013 v 22:18 | Augi |  Ostatní
Tisíce vůní, tisíce myšlenek
však jediná věc na tomto světe je
v srdci hluboko skryto
nikým nepoznané
avšak před všemy zraky viděno
duše však nevnímájící
čistotu a krásu


Naše tělo, naše mysl
pohlceno všedními věcmi
však to nejcennější je ukryto
hluboko v čisté kráse duše


CD - Lena Katina Live

27. března 2013 v 8:53 | Augi |  t.A.T.u.
Odkaz: http://russian-czech.blog.cz/






Dne 25 března vyšlo digitální album *Lena Katina LIVE* pro Latinskou ameriku od fanoušků Leny z Mexika, t.A.i.Va.N.T.u. a dalších. Album obsahuje live remastrované hity ve španělštině typu Melody a Paradise přezpívané od Marie Aguilery, kterou je možné si poslechnout od konce loňského roku ve španělské verzi píničky t.A.T.u.- All the things she said aka Lo Que Ella Dijo a v dalších cover verzích písniček t.A.T.u. Takže ten kdo by chtěl ať hledá, kdo hledá najde :)

Knihy, které mě okouzlily

23. března 2013 v 17:13 | Augi |  Knihy











Parfém: příběh vraha

Tato kniha mě velmi ohromila. Tím jak autor popisuje všechny vůně, které se ukrývají na každém rohu, ale nikdo si je neuvědomuje, prochází kolem a nevnímá své okolí. Všechny vůne jsou detailně popisovány, Vžil jsem se do Jeana-Baptiste Grenouillea. Tento kluk vyrůstající v chudobě, který se dostal až na nejvyšší společenský žebříček a nakonec zemřel s úsměvem na rtech, mě okouzlil svou duší.


Cesta


Další velmi chmurná a smutná kniha vyprávějící o životě otce se synem, kteří se jednoho dne vydali na dlouhou cestu za lidmi. Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, kdy celou zem zachvátila neznámá katastrofa. Vzpomínky, pocity, sny a naděje je velmi živě popsáno.





Dám ti tu zem


Příběh odehrávající se v moderní Barceloně. O lidských osudech, štěstí, tužbě, lásce a nenávistí protkaná zradou.

Cesta Poety

22. března 2013 v 11:15 | Augi |  Básnicky
Postupuji mlhou a hledám cíl
vyhýbám se přízrakům
čelím útokům ze všech sil
jdu stále vpřed ke svým snům

Mlha je nekonečná
já však postupuji dále
ve své hlavě slyším slova zlá
mé nohy kráčejí vpřed stále

Náhlé mlha odkrývá svá tajemství
kolem mě těžký hluk zní
mé oči nevěřícně do dálky zírají
věž uprostřed moře e tyčící

To jest můj cíl, ptám se?
ve větru má slova vytrácející se
klesám na kolena hledící kolem sebe
mé srdce tu bolest nesnese

Zpěněná voda o skály narážející
věž do nezměrné výšky tyčící
pomalu vstávám a můj hlas křičí
přes hluk však mé nikdo neslyší

Srdce mě zde zavedlo, proč?
hledal jsem to a skončil zde
má touha sílí a vede dál, proč?
pozoruji věž, snad nejdu pozdě

Přecházím most, vlny jej promáčejí
uprostřed něj někdo stojí
blížím se dál, snad pomoci se mi dostane
postava v kápi stojí a nehne se

Mrazí mne a mám strach
síla lásky, ten nepoznaný pocit
snad se neproměním v prach
na konci cesty, doufal jsem v soucit

Nemůžeš dále, slyšel jsem v hlavě
ptám se proč, postupuji dále
postava však vyběhla na mě
strach zesílil, vrhla se na mne

Temnota mě pohltila
necítil jsem nic
snad mě smrt nechytila
neviděl jsem nic

Nechtěl jsem zde zůstat, bojoval jsem
má cesta nekončí, křičel jsem
mé rty chrlila slova
a mé city láska ovládala

Mé srdce zasáhl šíp Amorův
nemohl jsem zde zůstat
křičím má slova k nebesům
tohle se nemělo stát

Světlo mě osvobodilo z temnoty
má duše utrpěla rány
nevzdávám se naděje, vydávám se dále
síla lásky mě nutí jít vpřed stále

Má touha je nezměrná
jako obloha hvězd plná
cesta je přede mnou volná
a má duše na tebe volá

S přízraky bojuji stále
dnem i noci volám na tebe
slyším tě v hlavě
a má cesta nekončí stále

Věž se přede mnou tyčí do výše
cítím chlad a pozoruji vše kolem sebe
jak dostat se nahoru, ptám se
a najednou rozpláču se

Nesmím ztrácet naději říkám si
a uslyším nad sebou hřmění
volám na tebe a nabírám síly
mé rty se úzkostí chvějí

Dotknu se věže a spálím se
k zemi pomalu hroutím se
tiše pláču a do výšky koukám se
mé srdce touží a chvěje se

Skáču na věž a křičím
pomalu se blížím
mé ruce trpí a tiše se modlím
snad se dolů nezřítím

Tam nahoře čeká má láska
tak proč je ta věž tak horká
snil jsem o ní a teď jsem tu
přeje nám snad každý samotu?

Stoupám stále výš a výš
myslím na tebe a ty to víš
jsem u svého cíle blíž
toužím po to, až mě políbíš

Přízrak mé osoby

13. března 2013 v 14:55 | Augi |  Příběhy


Ulice byla liduprázdná a velmi tichá. Osvětlovaly ji jen pouliční lampy. A i ty občas pomrkávaly. Jako by se něčeho bály. Chtěly se dostat pryč a zhasnout. Nechtěly vidět, to co nebylo vidět, ale bylo to tam. Rozlehlou ulicí se ozýval klapot mých bot. Tento zvuk se rozléhal v dálce. Lampy mrkaly. Stále rychleji a pak jako by se unavily, nechaly své oko otevřené. Zadíval jsem se do výšky, nahoru do oslnivého oka a spatřil stín. Ihned jsem hlavu sklonil a mé oči pozorovaly cestu a nohy, které se střídaly. Levá klap, pravá klap, levá klap a stále dokola.
Sledoval jsem chodník a najednou periferním viděním na levé straně spatřil náznak pohybu. Nezastavil jsem. Mé srdce se rozbušilo. Pomalým pohybem jsem otáčel hlavou směrem k místu, kde jsem spatřil pohyb. Nic tam nebylo. Jen tma, domy, stromy a auta. Vše bylo v pořádku. Nikdo tam nebyl. Byla to jen má představivost. Najednou se zablesklo. Zadívám se opět nahoru na mrkající lampy. Nic se nestalo.
Jsem stále v pohybu. Mé srdce se uklidnilo, Opět pozoruji chodník přede mnou. Klap klap. Pozoruji můj stín. Stín, který je obrazem mého těla. Světlo lamp vytváří tento stín. Je mým společníkem. Je mým ochráncem. Z pusy mi vychází pára. Je zima a má pokožka je studená. Jsem stále v pohybu. Zabočuji za roh. Můj stín se ztratí. Je za mnou pomyslím si. Světla mrkají. Boty vydávají stále stejný zvuk. Najednou cítím nějaký zvláštní pocit. Někdo mě sleduje pomyslím si. Rozhlédnu se kolem sebe. Nikoho nevidím. Jen můj stín se opět zjevil přede mnou. Obklopuje mě chlad. Zírám do země na svůj stín. Přicházím na přechod. Pomalu se zastavuji, protože jdu podél domu a mohlo by jet auto. Zamrazilo mě. Nemůžu uvěřit svým očím co vidím. Žaludek se mi stáhl a hlava mi začala vibrovat. Roztřásl jsem se. Opouštěl mě. Můj stín se právě oddělil ode mě a pokračuje dál přes přechod. Mé ztuhlé nohy se nemohly zvednout. Chtěl jsem jít dál. Ale nemohl jsem. Pozoroval jsem svůj stín jak jde dál až došel na konec přechodu a zůstal na kraji druhého chodníku. Najednou se začal zvedat ze země. Už nebyl stínem rozplácnutým na zemi. Byl to stín mé osoby v reálném světě. Zhmotnil se přede mnou a stáli jsme naproti sobě. V hlavě mi to vibrovalo. Tělem mi projíždělo nesnesitelné mrazení. Mé zuby se dřely o sebe a zdálo se, že chtějí vyskočit z dásní a opustit mě. Rozhlížel jsem se kolem sebe a hledal někoho živého. Lampy opět pomrkávaly. Stín stále stál na místě. Černý přízrak z temnoty. Už nevypadal jako stín. Podobal se stínu, ale byl tvořen jakousi mlhovinou, která se na jeho okraji mírně tetelila. Jako když koukáte na velký oheň a krajina za ním byla zvlněná. Po chvíli naprostého ticha se stín pohnul. Srdce se mi sevřelo a málem jsem upadl. Stín se zavlnil a tetelil se směrem ke mně. Nohy jsem měl jako gumu. Klesal jsem k zemi. Padl jsem na kolena a pozoroval stín.
Můj život je u konce pomyslel jsem si. Zavřel jsem oči a čekal. Z ničeho nic se z dálky se ozval zvuk. Připomínalo vrčení starého psa. Čím blíže se blížilo, uvědomoval jsem si, že je to zvuk motoru. Motoru od auta. Záchrana, pomyslel jsem si. Přibližovalo se zezadu. Zadoufal jsem, že to brzo skončí. Ale neskončilo to. Ještě ne. Ještě zdaleka ne. Auto se přibližovalo a světla ozářila prostor, ve kterém jsem klečel. Doufal jsem, že zastaví. Chtěl jsem otočit hlavou. Ale neznámá síla mi v tom bránila. Stín se mezitím stále blížil ke mně. Světla mě osvětlila, také zdi a věci okolo. Chtěl jsem vykřiknout. Ale v krku jsem měl sucho a i když jsem si myslel, že křičím, nevyšla ze mě ani hláska. Chtělo se mi brečet. Auto projelo. Řidič v něm si musel myslet, že jsem nějaký pobuda, co se hodně opil a válel se na zemi. Stínu si vůbec nevšiml.
Stín, který mi naháněl hrůzu. Můj stín, který byl mou součástí. A teď se tady vlní přede mnou a já mám šílený strach. Ucítil jsem jak se mi vrací cit do nohou. V hlavě se mi uspořádaly myšlenky a mohl se jsem přemýšlet. Ruce se opřely o cestu a vyšvihl jsem se zpátky na nohy. V hlavě mi ale stále hnízdil ten vtíravý a znepokojující pocit. Udělal jsem krok vpřed. Směrem ke stínu. Nohy jsem měl ještě stále slabé, málem jsem opět klesl k zemi. Sílou vůle jsem se udržel. Koutkem oka jsem opět zahlédl pohyb. Pak záblesk. Za mnou se ozvali šustění. Podíval jsem se za sebe a ucítil jsem pohyb. Napadla mě zlá myšlenka. Rychle se zase otočil a opět se ozvalo šustění za mnou. Teď bylo hlasitější než předtím. Světla od lamp opět mrkala a bylo neklidné ticho. Stín se tetelil přede mnou. S námahou jsem zvedl nohu o pár centimetrů a přesunul ji pravým směrem. Stín udělal to samé. Přisunul jsem si nohu na původní místo a sledoval svůj stín, který udělal to samé. Připravil jsem se na nejhorší. Rychle jsem se vymrštil a proběhl kolem stínu. O ruku se mě nepatrně dotkl mlhavý okraj stínu. Zamrazilo mě po celém těle. Chtělo se mi zvracet a už jsem myslel že skončím opět na zemi.
Utíkal jsem dál a vyrovnával rovnováhu. Ozval se známý klapot mých bot. Ozvěny se rozléhaly v okolí a byly stále rychlejší. Utíkal jsem vpřed a nemohl jsem popadnout dech. Na čele mi vyrazil pot a stékal mi do očí. Neviděl jsem na cestu. Slyšel jsem jen rytmický klapot mých bot a šustění za mnou. Hřbetem ruky jsem si protřel oči a spatřil můj dům. Dveře byly ale tak vzdálené. Rukou jsem hrábl po klíčích v kapse. Tiše zacinkaly. Odvážil jsem se ohlédnout a spatřil jsem stín jak se žene za mnou. Klíče mi cinkaly v upocené ruce. Klouzaly ale udržel jsem je. Stále jsem běžel. Připadlo mi, jako bych běžel celou věčnost. Dveře už byly na dosah. V hlavě se mi najednou ozvalo nesnesitelné zvonění. Před očima se mi zamlžilo. Dunělo mi v hlavě a má napadla mě myšlenka, že mi každou chvíli praskne. Dopadl jsem před dveře na všechny čtyři a klíče mi vypadly z ruky. Někam odletěly. To je můj konec zhrozil jsem se. Stín se přibližoval a kdesi v hlavě se ozval hrozivý smích. Šmátral jsem po klíčích v trávě, nemohl jsem je najít a nevěřil jsem jak se to mohlo stát. Spatřil jsem třpyt v trávě. Bezmyšlenkovitě jsem je uchopil do ruky a strčil do klíčové dirky. Ozval se skřípavý zvuk odemykaného zámku. Dveře se uvolnily. Postavil jsem se na nohy, stěží a s námahou. Vkročil jednou nohou do domu a ohlédl se. Stín byl už jen kousek. Vkročil jsem druhou nohou do bezpečí a stín byl už mně. Zavírání dveří mi připadalo neskutečně pomalé. Zradily mě a stín se protáhl a pohltil mě.
Zakřičel jsem hrůzou, ale ulice byla stále tichá, Cítil jsem, že mě to roztrhá na kousky. Tlak v hlavě byl nesnesitelný. Světlo, které mě oslepilo bylo všude. Ocitl jsem se v bílém prostoru. Srdce mi bušilo a já stále křičel. Nakonec se světlo proměnilo v temnotu a vysvobodilo mě z utrpení. Stín se opět stal mnou.

Dvě strany

7. března 2013 v 19:08 | Augi |  Básnicky
Dvě strany proti sobě soupeří
uprostřed překážka si trůní
nechť dveře stále odolávají
síla lásky je brzo vylomí

Dřevo jest velmi pevné
pěsti do nich buší dnes a denně
vzlyky za nimi se ozývají
bolest a křik je dlouhotrvající

Dvě strany proti sobě stojí
síla lásky je brzo spojí
dveře se časem rozletí
a oni jest se do náručí zhroutí

Světlo na okraji cestičku si hledá
tajemná síla si své místo hlídá
dvě strany své city již dávno našla
bezmocně do dveří pěstmi tlouká

Čas se neúprosně vláčí dále
brání jim se shledat stále
ta chvíle ale brzy nastane
a síla lásky síla lásky ovládne

T-KiLLAH ft. Лена Катина - Я буду Рядом

5. března 2013 v 19:03 | Augi |  t.A.T.u.
Dne 3 března byla vypuštěna premiéra na LOVE radiu píseň Я буду Рядом. Podílel se na ní ruský raper T-Killah společně se zpěvačkou Lenou Katinou, členkou bývalé ruské skupiny t.A.T.u. Tato ruská verze písně vznikla z anglické verze Shot. Kdo je všímavý, určitě si všimne že text je zcela jiný a i melodie se trošičku změnila. Douvám že se vám líbí a 8 března si užijeme tuto píseň jako videoklip






Vnitřní rozervanost

5. března 2013 v 18:38 | Augi |  Příběhy
Procházím se světem a nikdo mě nezná. Ani já sám se pořádně neznám. Přemýšlím co tady dělám. Jaké poslání nesu a kam vlastně tato dlouhá cesta končí? Potkávám různé lidi. Nerozumím jim. Nerozumím sám sobě. Má duše tiše trpí tímto prázdným životem. Nechci žít. Ale musím. Musím najít top, co mě celou dobu naplňuje. To co slyším ve své hlavě. To co cítím a představuji si že bude. Představivost je špatná. Je to jen zlá naděje, která mě drží při životě. Ale stále tady jsem. Přebývám tady na tomto světě. Lidé, kteří kolem mě procházej, vnímám jako prázdné schránky představující skutečnost. Myslící bytosti. Bytosti, které se chovají podle pravidel. Bez citu a bez jakékoli myšlenky. Cítím jejich falešnost. Bolí mě jak se chovají. Trpím za jejich životy. Za jejich prázdné duše ukrývající se v prázdném těle. Cítím se jiný. Jiný než ostatní. Křičím na všechny okolo sebe. Aby se probudili a vnímali mne. Ale má slova z mých rtů nevycházejí. Rozplynou se a já trpím. Nikdo neslyší mé prosby, má přání. Nikdo o mě nezavadí pohledem. Procházím kolem nich a beznadějně se otáčím dokola. Pláču. Ale slzy se neobjevují. Má duše vydává srdcerývné vzlyky, ale nikdo je nedokáže vycítit. Vidí mě jako jakéhokoliv obyčejného kluka, procházejícího světem. Nevzmůžu se na nic. Nezvládnu dál křičet.

Mezi světy

5. března 2013 v 18:27 | Augi |  Básnicky
Hořící město uprostřed pouště
co kdysi bylo na jiném světě
zachráněno jest mnoho životů
a právě teď je v něm mnoho duchů

Princezna ve věži uprostřed
v okovech je připoutaná
myslící na něj a doufajíc
její duše se v plamenech ztrácejíc

Mladý poeta básně píšící
život její ztracen zdaleka není
hlasem zdi a překážky bourá
láska a mír z něj sálá

věž sesouvá se k zemi
mladý poeta na koni se blíží
něžný hlásek o pomoc volá
trhlina se ze země rozevírá

Plameny vše stravují a ničí
Poeta a kůň bez dechu se blíží
hlasem svým posledním vzdych vydá
a věž se k zemi zřítila celá

To jest tento příběh nekončí
právě začíná a buďte pozorní
okamžik vše pohlcující
dal život a smysl této básni



Pocity by Augi

5. března 2013 v 7:29 | Augi |  Texty písní
Den co den hledím do neznáma

Tvé myšlenky

Tvé pocity

Cítím ve svém těle



V hlavě mám prázdno

Křičím svá slova

Ticho mi je jen ozvěnou

A i přesto slyším



Křičím a křičím¨

Do nekonečna

Stále víc a víc

Ale nikdo mě nevnímá



Den co den hledím do dálky

Tvé city

Tvá bolest

Cítím ve své hlavě



V hlavě mi to ševelí

Srdce mé buší¨

Teplo celým mým tělem prochází

Nadpozemský to pocit



Křičím a křičím

Do nekonečna

Stále víc a víc

Ale nikdo mě nevnímá



Cítím tvé objetí

Ale nemám tě u sebe

Tvůj dotek

Tvůj dech a vůni

Si představuji



Křičím a křičím

Do nekonečna

Stále víc a víc

Ale nikdo mě nevnímá



Mé myšlenky míří k tobě

Vím jak ti je

Víš jak mi je

Víme jaké to je