Štěstí v neštěstí - peněženka

20. října 2012 v 0:17 | Augi |  About me
Také se vám stává, že někdy něco ztratíte a už to nenajdete? Nebo po nějaké době úplnou náhodou tu věc naleznete na nesmyslném míste, kde by jste ji vůbec nečekali. Taky se může stát, že někde necháte tašku, něco z oblečení nebo i peněženku. Taška nebo taková mikina se dá znovu koupit, ale peněženka s doklady už ne. To už propadáte v zoufalství a přemýšlíte co všechno jste v ní měli. Co vše musíte zařídit, kam zajít a kolik vás to bude stát.
Byl silvestr. Poslední den v roce. Zrovna jsem jel od tety z Brna domů a jak je u mě zvykem, nikdy si nic neschovám a položím vedle sebe. Čekal jsem na průvodčí. S peněženkou v ruce, jízdenkou položenou na ní. Poté co mi cvakla průvodčí jízdenku, zastrčil jsem si jí do peněženky a položil vedle sebe, ještě jsem ji zakryl čepkou aby ji nikdo neviděl. nechtělo se mi vstávat pro tašku, prptože v kupé bylo hodně lidí. No a když jsem dojel domů, samozřejmě jsem si vzal jen čepku a peněženka zůstala osamoceně ležět na sedadle. Myslím, že v kupé zůstali dva mladí lidi. Jak se nakonec ukázalo, tak to byli dva poctiví lidé. Poté, co jsem si všiml, že nemám peněženku, nevěděl jsem co dělat. Neměl jsem ani kredit na zavolání, abych zavolal domů, že jsem dorazil. K tomu, jsem ještě spěchal někde něco vyřídit. Naštěstí pro někoho známého. No a jelikož jsem měl nějaké drobné v kapse, tak jsem zavolal z telefonné budky, že se zdržím. Pak mě napadlo, že bych mohl zajít na informace a tam říct, že jsem nechal peněženku ve vlaku. Paní pokladní se mě zeptala jaký to byl vlak. K velké radosti mi sdělila, že vlak jakmile dorazí do cílové stanice, vrací se zpět, takže mi průvodčí předá peněženku. Takže jsem čekal necelou hodinu. Peněženka byla vrácena a já mohl s úlevou jít domů. Ale to nebylo vše.

Blížil se večer, petardy bouchaly, zdálky bylo slyšet hřmění. Sešel jsem se s kamarády, kteří měli v plánu koupit nějaký alkohol a protože jsem měl nejvíce peněz, byl jsem donucen něco koupit. V té době jsme se stěhovali. Ne nijak daleko, jen do jiné městské části města. V bývalém bytě už skoro nic nebylo, jen matrace, nějaké dřevo a nepořádek. Když jsem koupil jen vodku, párkrát jsem si lokl, ostatní nechtěli, chtěli až později. Všichni se rozhodli jít domů, protože si chtěli připít s rodiči na nový rok. Nechali mě s flaškou v ruce, ať jí hlídám. 6e brzo příjdou. Takže jsem osaměl s vodkou na chodbě ve vchodě a čekal na ostatní. Jelikož byla zima, tak sem se zahřál pár loky vodky. Zachutnala mi a po nějaké chvíli byla láhev poloprázdná. Byl jsem už v tzv. náladě. Ostatní nepřicházeli. V té době, mi nevyšel jeden vztah. Bohužel, slečna byla zdaleka. Byl to takový vztah na dálku, který neměl budoucnost. S chutí vodky, přicházel smutek a hladina se zmenšovala. Nakonec poslední kapka skončila v mém těle. Zůstala prádzná láhev s osamělým chlapcem na studených schodech. nakonec přišli. Nevím co se dělo. pamatuji si jen jak jsem pořád jen běhal, párkrát jsem spadl do křoví a poté jsme se vydali koupit další flašku. Od té doby nic nevím.

Probouzím se se strašnou kocovinou na matraci. Zrovna mi zvoní mobil, zašilhám na displej na kterém je napsáno "mamka". Hmmm. Mačkám zelené tlačítko a máma se ptá kde jsem. Říkám, že doma. Ještě se na něco ptá a já něco blábolím. mačkám červené tlačítko. Pomalu vstávám a přemýšlím, jak jsem se zde dostal. Sedím, koukám do blba. Hledám brýle, nacházím je. Rozhlížím se kolem sebe. V puse mám hrozné sucho a je mi špatně. Překulím se na břicho a opírám se o kolena, Pomalu vstávám na kolena a jdu se obout. Klíče mám v kapse. Zamykám a vydávám se ven do slunečního světla. Hlava bolí a přivírám oči. Zavrávorám. Jdu dál a šahám si do zadní kapsy. Jejda. Peněženka? Vracím se zpátky a vše prohlédávám. Nic. No nic, zase zamykám a jdu na tramvaj. Doufám, že nepotkám revizora. Pokud by mě chytl a já bych někdy našel peněženku, měl bych to za 30,- ale jinak za 1000,-. Docela nepříjemné. Jedu tramvají. Žaludek mám jak na vodě, houpe se všemi směry, hlava mi třeští. Když se dostanu domů, vítají mě doma a já těžce usedám do křesla. Koukám na mamku a ta se ptá, proč jsem tak bledý. Nevím. Ptá se kde jsem všude byl a s kým jsem pil. Odpovídám, že vodku s džusem. Mamka se začne strašně smát. Ona směje se mé odpovědi. Pil jsem s vodkou a džusem. I když džus jsem ten večer neviděl. Potom říkám, že jsem asi ztratil peněženku. Říká, že mám jít na policajty, protože jsem v ní měl občanku, bankovní kartu, kartu pojištovny a pár stovek. Civím na ní a mrkám. Já? Odpovídám. Nakonec šla se mnou a vše vyřídila. Ti samozřejmě nic neudělali, jen si něco zapsali a my odešli. Cestou domů se mamka zase začla smát mé odpovědí že jsem pil vodku s džusem. V budoucnu to bude všem vyprávět. Doma jsem vůbec nejedl. Jel jsem zpátky tam kde jsem o půlnoci oslavoval s vodkou nový rok. Našel jsem tam kámoše, který tam s někým byl a zeptal se ho, jestli neví kde mám peněženku. Nechtěl mi říct, co jsem dělal. Smál se. Tak jsem jel zase zpátky domů. Jel jsem si vyřídit novou občanku. Stála mě 100,-. bankovní karta byla mnohem dražší. Byl jsem o 2000 Kč lehčí. Krásné. Pro příště je lepší mít pojištěnou kartu, 150 za rok. Řekl jsem si že už nikdy nebudu pít :)

Toto se mi stalo před 4 roky. Jinak od té doby jsem ztratil mnoho věcí. Zapomněl ale opět nalezl trochu míň věcí. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama