Duben 2011

The pretty restless

27. dubna 2011 v 21:06 | Augi
Další skupina která mě zaujala, mladá zpěvačka v čele skupiny ...



You


Zombie



Just Tonight


Slevy - pokus o fejeton

15. dubna 2011 v 21:57 | Augi |  About me
Vstupuji do obchodu a co nevidím. Pobíhající lidi, co si navzájem vrážejí do vozíků. Náhodně uvidím jak mrštný důchodce nenápadně štípne z cizího vozíku poslední pláto vajec a úprkem ujíždí pryč. Nešťastná oběť po chvilce zjistí že ve vozíku něco chybí. S přimhouřenými kukadly pozorně sleduje každého ve svém dosahu. Po chvilce vystartuje, vrazí s vozíkem zezadu do stařenky, která si zrovna skládá do vozíků posledních patnáct rohlíků. Ta se na něj oboří a začne hádka. Otočím se směrem k pokladnám. Jenže se přes ně nedostanu. Radši si nic nekupuji, protože všude vidím žluté cedulky s extrémně nízkou cenou. Kdybych sáhl po čemkoliv, určitě by po mě něco chňaplo. Bojím se že nevyváznu živý. Nechávám se unášet davem. Dostanu se k drogérii. A to už jsem byl tak blízko u cíle. Hrozně to tady páchne. Vystartuje na mě čilý dědeček, šťouchá do mě holí a blekotá něco o tom abych mu uvolnil cestu. Bezradně se rozhlížím kolem sebe. Nechtěně se otřu o nervózní paní stříkající si na sebe voňavku. Už je toho na mě moc. Ušklíbnu se na ní. Koutkem oka zahlédnu něco stříbřitě lesklého. Pomalu se otáčím a musím uskočit před rozjetým Schummachrem táhnoucí za sebou kufr na kolečkách. Nešťastnou náhodou šlápnu na nohu snědému obyvateli tohoto blázince, který rozpoutá peklo.
V mysli se vracím k ránu jak jsem snídal ovesné vločky. Moc mi nechutnali, chtěl bych jiné ale tyhle koupila babička. Říkala že jsou o 25 procent větší. A taky říkala že byly o polovinu levnější. Řekl jsem, že zajdu do obchodu pro další a chutnější a za pár minut budu zpátky. Jenže osud to tak nechtěl a skončil jsem v nemocnici. Už nebudu tak vybíravý.

Tanec v dešti

13. dubna 2011 v 22:21 | Augi |  Příběhy
Nad městečkem nedaleko velkého jezera se přihrnul obrovský mrak. Přitahoval k sobě další menší šedivé mráčky, ale i ty čistě bílé. Nevinné na pohled. Vtahoval je do sebe, jakousi neviditelnou mocí. Jako kdyby měl hlad a cpal se dokud nepraskne. Takto se už cpal od rána a každou hodinou se zvětšoval a jeho barva se měnila do temného odstínu. Zatímco se takto dělo, o něco níže na zemi, právě seděla dívka na lavičce. Hleděla kamsi do dálky, neznámo kam, rty se ji lehce hýbaly tím jak cumlala lízátko. Oči zastřené. Seděla nehybně a sílící vítr ji čechral vlasy. Nesnažila se si je upravovat, protože to tak měla ráda. Milovala když cítila vítr ve vlasech. Seděla takhle už pár hodin, sluníčko které jí svými zlatými paprsky laskalo tváře, náhle zmizelo. Užívala si ten pocit tepla, ale teď cítí chlad. Najednou z vysoké výšky na ní plivl mrak kapku. Rozplácla se ji na ruce. Zanechala po sobě jen studený nepatrný tlak. Viděla jak se jí rozprostřela na kůži a vytvořila obrazec ještě menších kapiček. Vypadalo to zajímavě. Tato dívka se dokázala vcítit do všeho, do kohokoliv. Zatímco tento obrazec pomalu usychal na teplé ruce, dopadla další na tvář dívky, těsně pod oko. Mrazivý pocit ji vyšlehl k srdci a nazpátek zabloudil k zádům a projela jí husina. Mrak nad ní už byl černý jak samotná černočerná tma ve vesmíru. Zadívala se na něj svýma lesklýma očima, a další kapka si to namířila doprostřed čela. Dívce se objevil úsměv a ukázal tenkou linii bílých zubů. Cítila chlad na dalších místě. Zbloudilá kapka dopadla na lavičku a pomalu se vsakovala do dřeva. Před ní se objevili lidé. Pobíhali po chodníku s novinami nad hlavou. Další lidé s bezradnými pohledy zkoumali okolí kam by se co nejrychleji schovali. To už mrak vyplivoval rychleji další a další malé studené kapičky směrem dolů. Lidé se šklebily jak se snažili vyhýbat studeným kulkám. Pár lidí se cpalo na zastávce, několik lidí drželo nad sebou deštníky a ti zbývající přijali svůj osud a nedobrovolně se nechali bombardovat. S úšklebky ve tvářích prozrazovaly pocity těch zoufalců. Jediná dívka, která stále seděla na lavičce se usmívala a pobrukovala si nějakou melodii. Lavička vlhla pod náporem už větších kapek. Mrak byl nemilosrdný. Dívka nakonec vstala a užívala si déšť. Připadal ji tak kouzelný. Tančila v něm a lidé se za ní otáčeli a kroutily hlavou. Dívka si ale nevšímala svého okolí a žila svůj svět. Lehce našlapovala na mokrém chodníku, přemisťovala se na silnici kde na troubila auta. Pozorného diváka toho tance by upoutalo to, že byla celá suchá. Kapky jakoby se od ní odráželi. Byla jako duch. Ale duchem nebyla. Proplouvala lehce mezi kapkami. Cítila vlhkost a chlad po celém těle. Krůček po krůčku. Krok co krok a kapky padali mimo ní. Vítr se jí proháněl ve vlasech. Lidé se pozastavovali. Upravovali si pokrývku, s kterou by se uchránili před deštěm. Někteří lidé ze zastávky sledovali dívku, tančící a pobrukující si nějakou neznámou melodii. Zdálo se, že tím jak tančí a brouká si, zpomaluje tím čas a kapky dopadají jinam. Ale vše bylo jinak.

Facebook - pokus o fejeton

11. dubna 2011 v 19:19 | Augi |  About me
Kdysi dávno si děti hráli s dřevenými hračkami, lezli po stromech, otravovali sousedy, váleli se po zemi, hráli různe hry. Byli hodné na své rodiče. Doba se mění a děti samozřejmě také. Se stále vyspělejší technikou se děti ztrácejí z reálného světa a vydávají se do fiktivního. Tam kde vše najdou, tam kde najdou nové přátelé. Zatímco my starší neznali pojem mobil nebo počítač, dnešní generace to bere jako samozřejmost že mají doma na stole PC. Nepřiznali by před ostatními že něco takového doma nemají. A i když by to přiznali, vymluvily by se na rodiče se slovy že jsou chudí a nemožní. Jak vlastně vzniklo toto šílenství internetového života. Jeden mladík s pomocí svých kamarádů vytvořil sociální síť za účelem posílání vzkazů. Časem se to zvrtlo a stalo se to co se stát mělo. Vypukla epidemie. Děti se vrátily zpátky na zem, hračky schovali a usedli ke stolu. Chytli myš a začali vesele ťukat do klávesnice.
Dnešní svět puberťáků se skládá z vyšpulené profilovky nebo odhalenou částí těla. Také aby toho nebylo málo jsou členy několika stovek skupin nebo stránek typu "škola je vězení, nebo Justin Bieber začal posilovat". Mají sbírku přátel s velkým trojmístným až čtyřmístným číslem. Na svou zeď píší jak se cítí osamělí, že nemají na nic náladu a poté co jim někdo odepíše nechtějí se o tom bavit. Sedí stále před počítačem, zvenku jim do tváře svítí sluneční paprsky. Sem tam do někoho šťouchnou a přidají pár slov jak je ten svět nespravedlivý. Byl jsem svědkem kdy si jedna slečna přidala kamaráda do přátel. Proč? Odpovědí se mu dostalo, že chce hodně přátel. Byla smazána. Najde se ale i kladná stránka. Například najdete dávno ztracenou lásku, osobu kterou jste dlouho neviděli nebo rodinu žijící v zahraničí. Zjistíte že se chystá akce, festival nebo koncert poblíž vašeho domova.
Bojím se dne, kdy na ulicích nebude živé duše. Tak mě napadá, že v blízké budoucnosti budeme mrkat do modrobílého osvětlení, opuchlými prsty psát domácí úkoly a návštěvy příjímat pomocí web kamery. S úsměvem zavírám oči a vzpomínám na své dětsví nerušené žádným like, like, like.

Stephen King - Nespavost - recenze

10. dubna 2011 v 22:08 | Augi |  About me
úkol do školy - téma recenze

Tento autor si podmanil své fanoušky svým mistrovským psaním. Ne náhodou má ve svém jméně King. Což jak každý ví, česky přeloženo znamená král. Vydal už několik desítek úspěšných knih, zatím jeho poslední kniha s názvem Nespavost ve mě vyvolala různé otázky na které hledám odpovědi. Toto dílo o starém důchodci, který ztratil svou ženu a která prohrála boj s rakovinou a poté několik měsíců trpí nespavostí, zažívá nepředstavitelné věci mezi hranicí reality a mezi životem a smrti, je psána jako každá jiná kniha. Všechna díla jsou si podobná v jedné věci. Hlavní hrdina nebo hrdinové se ocitají v situacích, ve kterých poznají všechno zlo lidstva. Tento pan Spisovatel, píši velké "s" záměrně, protože Stephen King je mistrem v tomto žánru, se v několika svých knihách zmiňuje o Temné věži, která je jeho životním dílem. Také se všechny příběhy odehrávají v městečku Derry nebo v bližších městech ve státé Maine, kde se King narodil. Nespavost má netradičního hrdinu a tím je starý sedmdesátník který na konci příběhu moc dobře nedopadne. Bývá zvykem mít na konci happy end, který se v několika knihách neodehrává. Například Ŕbitov zvířátek kde na konci je vložené děsivé a vytoužené přání hlavního hrdiny. A tím je život jeho mrtvého syna. Dále Cujo a zmiňovaná Nespavost. Ten kdo má rád hororové příběhy čtené uprostřed temné noci pod dekou a s baterkou v ruce, doporučuji sáhnout po jakékoliv knížce tohoto autora. Zamilujete si ho. Po několika stránkách se vžijete do příběhu. Budete ho prožívat od začátku do konce. Dejte pozor na slzy aby jste neumazali stránky. Kingovky byly také námětem ke zpracování několika filmů. Ke zmínce stojí Mlha, To, Útěk z vězení Shaw-Shank nebo Svědectví, které svou rozsáhlostí něco málo přes 1000 stránek je zfilmováno na 4 části s délkou 370 minut a i tak je to málo. Ale není nad knihu. V knize jsou popsány emoce, pocity, myšlenky, když to ve filmu se toho moc udělat nedá. Jedině hudbou. Těším se na den, kdy má malá knihovnička bude obsahovat všechna díla pana Kinga.

MattyBRaps

8. dubna 2011 v 23:47 | Augi

Obdivuju takové malé děti které umí takhle zpívat a nebojí se to ukázat světu.





Předkrmy

7. dubna 2011 v 7:31 | Augi |  Recepty

http://www.iprima.cz/prostreno/recepty/prosciutto-crudo-krevetovy-koktejl

Prosciutto crudo, cantaloupe a mozzarella


Ingredience:
  • 200 g prosciutto crudo
  • 1 cantaloupe
  • 1 žlutý meloun
  • 200 g mozzarelly
  • olivový olej
  • sušená bazalka
Postup:
Dle vlastní fantazie vše nakrájíme a poskládáme na dezertní talíř, pokapeme olivovým olejem a posypeme bazalkou.

Krevetový koktejl s mandarinkami


Ingredience:
  • 400 g malých předvařených krevetek
  • 1 malá konzerva mandarinek
  • 500 ml majonézy
  • 1 polévková lžíce sladkého kečupu
  • 1 citron
  • ½ kávové lžičky worcesteru
  • sůl, bílý pepř
Na ozdobu:
  • cherry rajčata
  • hlávkový salát
  • petrželka
  • čerstvá červená paprika
  • 5 trojúhelníčků toustového chleba
Postup:
Asi litr mírně osolené vody uvedeme do varu a vymačkáme do ní půlku citronu. Do vroucí vody vložíme opláchnuté krevety a necháme asi 10 minut povařit. Scedíme a necháme okapat. Krevetky přendáme do misky a přidáme k nim mandarinky. Dle chuti osolíme, přidáme bílý pepř, kečup, worcester a majonézu. Vše promícháme a dáme vychladit.
Do koktejlových sklenic položíme list hlávkového salátu, navršíme krevetovou směs a ozdobíme čtvrtinkami cherry rajčat, tenkým plátkem papriky, petrželkou a opečeným trojúhelníčkem toustového chleba. Na okraj vložíme půlměsíček limetky a citronu.

řetězák od Niki

4. dubna 2011 v 16:20 | Augi |  About me

Mé jméno: Martin
Jak bych se chtěla jmenovat: Nějak zvláštně, abych byl něčím zvláštní :D
Jaké příjmení bych chtěl: Taky zvláštní jako jméno..a hodně dlouhé :D
Můj věk: 20
Kolik bych chtěl mít(let): 15 :)
Kde bych chtěla bydlet: Někde kde je hodně lidí, tam kde je čisto a pořád se něco děje, tam kde to není moc velké ale taky zas né moc malé :)
Moje nejoblíbenější barva: zelená
Můj nejoblíbenější člověk: :)
Barva, kterou nesnáším: růžová
Člověk, kterého nesnáším: ...
Potkal už jsem pravou lásku? Pravá láska?...
Moje sny: těch je..
Moje oblíbené a vysněné povolání: kuchař...hm :D..
Po čem v životě nejvíce toužím: aby se moje sny splnily :)
Čeho si v životě nejvíce cením: těch co se nepřetvařují a netváří se blbě při každé blbosti co udělám...
Co bych chtěl vzkázat těm, co tohle čtou: Hezký den všem :)
Šest věcí, kterými se uklidňuješ: hudba, úsměv, kamarádi, knihy, samota, snění..
Tři věci, které máš teď na sobě: triko, tepláky, papuče
O čem teď přemýšlíš: o škole...:D a na plno dalších příjemných i nepříjemných věcí
Kde je tvůj mobil: kousek od mé levé ruky :)
Kde obvykle spíš: v posteli
Jakou poslední věc jsi jedla: fazoel s chlebem :)
Který film jsi viděl naposledy: Harry Potter and the Goblet of Fire
Cos dělal dnes ráno v osm hodin: seděl ve škole :)
Znáš slova své oblíbené písničky: Nas ne dogonyat...Tol'ko skazhi, Dal'she nas dvoye. Tol'ko ogni, Aerodroma. My ubezhim, Nas ne dogonyat. Dal'she ot nikh, Dal'she ot doma.
Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit: nesmělost
Je něco, co tě hodně naštve: ani ne :).
Jakou zmrzlinu máš nejraději: pistácie...oříšková
Jméno člověka, který ti teď chybí.....
Už jsi někdy něco zlomil: možná...
Byla bys raději klukem nebo holkou: nevím jaké to je být holkou...takže nevím :D
Sex v kostele: mmm :)
Máš kluka nebo holku: sebe :)
Chodil bys někdy se starší nebo mladší: podle situace...:)
Oblíbené jídlo: to co uvařím :)
Máš doma porno: na netu :D
Máš narozeniny o prázdninách: anooo...v srpnu :))
Už jsi něco měl se svým sousedem: ee xD
Splnil se ti nějaký sen z dětství: ee :))
Nosíš oblečení své přítelkyně: nemám :)
Spíš člověk do města nebo do přírody: do přirody :)

Jedné noci...

1. dubna 2011 v 23:33 | Augi |  Příběhy
V domě, ve kterém svítila poblikávající lampa, nahoře v dětském pokoji a ve kterém spal malý chlapec se náhle s vrznutím otevřely domovní dveře. Chlapec byl sám doma, protože jeho rodiče si vyšli ven. Pod květináčem, na okenní římse byl uložen pro případ zapomenutí klíče náhradní klíč. Ten kdo jej vytáhl, byl cizinec, který se potmě vplížil do tohoto ponurého domu. Plížil se pomalu, nechtěl nikoho plašit, zvlášť sousedy, kteří by ihned volali policii. Tohle si cizinec nepřál, plánoval své vniknutí dlouho, protože v tomhle domě se skrývá velké bohatství. Nerozmýšlel se prohrabáváním zásuvek ve skříních, neprocházel se po jiných pokojích. Vydal se přímo po točitém schodišti, které vedlo nahoru, k pokoji chlapce, který měl pod polštářem jednu ruku a druhou si cumlal prst. Zdál se mu sen. Netušil, že není v domě sám a za chvíli zažije nejhorší noc svého života. Možná svou poslední. Cizinec stoupal stále výš a výš. Scházelo už jen pár schodů aby se ocitl v prvním patře. Na zádech měl batoh, ve kterém měl nejrůznější náčiní na otevírání sejfů a jim podobným zařízením. Neměl žádnou baterku, s kterou by si svítil, to aby nešlo zvenku vidět žádné světelné mihotání. Byl dokonale připraven. Byl si jistý vším co dělá. Svůj plán mu vycházel na jedničku. Až na pár nepříjemností, které se mu v nastávajících minutách přihodí a které mu změní život. K lepšímu nebo horšímu to se neví. Najednou se ocitl tam kde chtěl, první část měl splněnou. Dostal se do prvního patra a rozhlédl se. Spatřil dvoje dveře, které byly na proti sobě. Vydal se k těm nalevo. Nevšiml si psa, který ležel u dveří napravo. Chlapec cumlající svůj prst, bylo mu necelých 10 let, hlavu mu pokrývala bujná zrzavá hřívá, víčka mu zakrývaly nebesky modré oči a na svůj věk byl velice inteligentní. Ve snu se má právě zdálo jak sedí dole v kuchyni a jí svou oblíbenou snídani. Kouká na mikrovlnnou troubu, v které se mu ohřívá kakao. Najednou v ní vidí plamínek, pomalu se rozšiřující se po celém hrnku. Chlapec vytřeštil oči a vyskočil ze židle tak rychle ale pozdě. Chtěl se pokusit otevřít mikrovlnku, ale byl moc daleko když se z plamínku stvořil plamen a najednou uviděl bílé oslepující světlo. V uších mu znělo "prásk, prásk" dlouho nic neslyšel.
Cizinec, který právě stál přede dveřmi, pomalu otevíral klikou ve tvaru koule. Ozvalo se jemné cvak před ním a jemné vrčení za ním. Černá postava u dveří se ušklíbla, na zádech se ji vytvořili malé kapičky potu a pomalu se otáčel. Mezitím myslel na to jak rychle skočí do pokoje a zamkne. Ale to by mu jeho plán nevyšel, to zatracené zvíře, které na něj právě vrčelo a dívalo se mu do očí může začít štěkat tak dlouho dokud nevzbudí sousedy. Taky toho malého kluka, ale s ním si poradí. Dívali se, jejich očí ponořené do temnoty a vyzařoval jen lesk. Pes stál nehnutě dva metry. Chlapec otevřel oči, byl celý promočený, za dveřmi slyšel slabé vrčení. Pomyslel si že jeho pejsek nikdy nevrčel, bylo to dost podezřelé, rozhodl se že se koukne a zjistí co jeho psa tak rozrušilo. Vydal se po po špičkách po studené podlaze. V hlavě měl jediné pravidlo. A to že pokud v domě je cizí osoba, nesmí křičet a ihned zavolá policii. Jenže když se dostal ke dvěřím, vrčení sílilo a najednou uslyšel dutý náraz. Bylo slyšet jen kňučení, po zádech mu přeběhl studený mráz a pomalu otevíral dveře. Zpozoroval siluetu zápasící se zvířetem. Pět prstů křečovitě sevřelo kliku. Cizinec odhodil psa na stěnu, kde se sesunul k zemi a nehýbal se. Cizinec těžce oddychoval, opíral se rukama o kolena, třepal hlavou ze strany na stranu když v tom se podíval směrem ke dveřím kde ze škvíry hleděla v temnotě hlava, prozrazující lesk očí chlapce. Chvíli se na sebe dívali, byla to dlouhá chvíle pro oba. Vteřiny se sbihaly v minuty a najednou chlap vyběhl na něj a řítil se neuvěřitelnou rychlosti. Chlapec jako zarostlý do země pozoroval přibližujícího se netvora se zlýma očima a vyceněnými zuby. Chtěl vykřiknout, ale nepodařilo se mu to. Chtěl zabouchnout dveře ale nepodařilo se mu to. Chtěl zmizet, chtěl být někde jinde. Chtěl aby byli jeho rodiče doma, u něj a hladili ho. Chtěl toho moc. Myšlenky mu proudily v pestrých obrazech a najednou si vzpomněl na něco. Prý někde slyšel že by měl zavřít oči a opět je otevřít. Pokud je to sen, nikdo tam nebude a může být opět klidný. Když je zavřel, ucítil tlak na celém těle. Cítil jak letí a dopadá na stěnu naproti dveřím. Měl mžitky před očima a dlouhou dobu nic neviděl. Nějaký nejasný stín stál před ním a právě se nad něj ohýbal. Cítil jeho dech, cítil jeho vůni, cítil zlo bublající mu v krvi. "tak co hošánku, doufám že tě nebolí moc hlava" ozvalo se mu v hlavě. Chtěl vstát, ale nepodařilo se mu to, teď jasně viděl tvář toho co pronikl do doma a doufal že jeho rodiče včas příjdou než se stane něco zlého. Muž vytáhl z kapsy malý kapesní vystřelovací nůž a chlapec ucítil před nosem chladnou ocel. Cítil jak se mu udělalo nevolno a měl slzy na krajíčku. "nechte mě, vemte si vše co chcete a běžte pryč, prosím" zakňučel chlapec a málem se pomočil. Snažil se to vydržet, tím by odhalil svůj strach a mohlo by to být horší. Muž položil malou čepel nože na chlapcovu tvář, slza mu stekla z pravého oka. Chtělo se mu řvát. Nůž se mu tiskl jemně na tvář a projížděl jím nahoru a dolů až ke krku. Najednou se nůž zastavil a špička se opřela těsněji ke krku. "víš co kluku tě teď čeká" řekl chlípným hlasem muž. Chlapec zatřepal hlavou. Muž se uchechtl "když si viděl mou tvář, to znamená že bys mě mohl vyzradit a to já si nepřeju, takže se ničeho neboj a bude to jen trošku bolet a pak nic neucítíš." chlapec to nevydržel a rozbrečel se. Zničehonic se do pokoje vřítil pes a skočil na cizince. Začal ho kousat a snažil se mu zakousnout do hrdla. Chlapec otřesen tímto zažitkem zkoprněl a seděl tam a díval se na celou tu situaci jako by koukal na film. Muži se podařilo odkopnout psa a postavil se. Vytasil nůž a oháněl se po něm. Jenže štěstí mu nepřálo. Pes po něm skočil a muž se potácel směrem ke chlapci. Ten se choulil do klubíčka a jelikož nad jeho hlavou bylo okno, štěstí více přálo psovi a ten muže dotlačil na rám okna. Muž se zachytil psa, který se mu zahryzl do paže, krev vystřikla a zasáhla chlapce na ruku. Ozvala se dutá rána, to když se muž předklonil se psem v náručí a dopadl na stříšku a kutálel se se řevem dolů na zem. O pár vteřín se ozvala další dutá ale větší rána a pak nastalo hrobové ticho. Ozvalo se plno zvuků, hlasů, výkřiků. To už chlapec se zvedl na nohy a koukal se z okna. Viděl sbíhající se lidi k jeho domu. Otočil se, nedbaje na to že má na sobě pyžamo a ruku potřísněnou cizí krví, více si ji rozetřel ale vypadalo to hůř, jako by se pořezal. Vyběhl zrovna na chodník, když se zdálky ozvalo houkání. Na chodníku ležel muž, pod ním nehybně ležel pes. Chlapec se slzami v očích příhlížel davu který se shromaždil na trávníků. Najednou cosi zaskučelo pod tělem muže a to už přijela sanitka a spěchala k muži. Mezitím dojela i policie. Muž měl prokousnuté hrdlo. Pes vyvázl se zlomenou nohou a bodnutím. Chlapec byl vyznamenán za statečnost a hrdě se pyšnil medaili. Rodiče byli štastní a pejsek se po dlouhé době uzdravil