Únor 2011

Počasí

28. února 2011 v 15:35 | Augi |  About me
Kdo by neměl rád jaro. Období při kterém se začíná zelenat tráva, objevují se ptáci a slyšíme jejich štěbetání. Začíná se oteplovat. Cítíme mírný studený vítr. Sluníčko nás svými dlouhými slunečními prsty zahřívá na těle, modrá obloha nám ukazuje svou modře zbarvenou tvář. Těším se na tu změnu. Pokaždé když jdu ven, ucítím ten zvláštní pocit, pocit který obalí mě tělo do neviditelné hmoty. Cítím velikou změnu, ticho které je kolem mě, teplo prostupující kůží. Je to jako kouzlo. Kouzlo které vás učaruje svou krásou. Ta krása je v přírodě, která před námi rozkvétá. Líbí se mi ten pocit, ten moment když se ocitnu venku a vnímám tu změnu.
A co dál? Dál už nevím co psát...
Každé období má něco do sebe, ale nejvíc mám rád tu dobu mezi tím než nás zima opustí a příjde jaro. A nebo léto se vytrácí a přichází podzim. Čas kdy je vše pestré a rád kopu do suchého barevného listí ...:)


Julia Savicheva

26. února 2011 v 7:31 | Augi

Julia Savicheva - Esli v serdce

Julia Savicheva - Vysoko


Julia Savicheva - Prosti za Liubovi


Julia Volkova - 2 new songs

21. února 2011 v 14:26 | augi
Včera se uskutečnila párty k narozeninám Julie, ta představila dvě nové pisně. Líbí, nelíbí?...mě se líbí...tak jako vše od ní :) Těším se na zbytek CD 




Julia Volkova - Woman All The Way Down


Julia Volkova - RageJulia Volkova 


Sham Rain - The missing pieces

19. února 2011 v 16:06
so deep i have fell
these dreamy dimensions
under your spell
where all is perfect
in soft clouds i've drowned
a deepest kind of slumber
my feet have lost the ground
will i ever wake up again?
will i ever fall down again?

still something's missing
my core still aches
longs for bygone moments
quietly withers and breaks
i descend further away
slowly begin to fade
inside this world i am astray
will i ever find home again?
will i ever be whole again?
will i ever wake up again?
will i ever fall down again?

Sham Rain - Sound od snow

19. února 2011 v 16:05 | augi |  Texty písní
You live inside a dream 
You hide from the life 
Inside a fragile shell 
I hear a silent cry

all light escapes 
a void behind windows 
in their eyes blind 
i blend with gloom 
i cannot stay 
i'm a stain on your facades 
in your small world
my faith is doomed 

You cut me with 
your fingers razorsharp 
as you try to show 
just how much you love 

all light escapes 
a void behind windows 
in their eyes blind 
i blend with gloom 
i cannot stay 
i'm a stain on your facades 
in your small world
my faith is doomed 

deep inside i know 
You'll always conceal 
A wish impossible 
You're not coming back

Julia Volkova

16. února 2011 v 7:42 | augi
Za pár dní, přesněji 20 února oslaví narozeniny Julia, členka z bývalé skupiny Tatu. a také vydá své solové písně. Takže se jako vždy těším až si něco nového poslechnu :)


Otázka: Proč?..

14. února 2011 v 20:57 | augi |  About me
Představte si, že vás někdo miluje. Osoba pro kterou byste udělali vše. Jenže je tady jedna menší překážka. Jedna v dnešní době malinká a snadno proveditelná. Sice bydlíme daleko...ale to neznamená že bychom se nikdy nemohli potkat. Jeden volný den a vše by se vyřešilo. Jenže je tady jedna větší a komplikovanější překážka. A ta brání našemu setkání. 3 roky trvá tenhle internetový vztah na dálku. Vztah se tomu nedá říkat. Psaní přes net by bylo vhodnější. Tahle osoba, strašně miluje druhou osobu na konci drátu, na konci obrazovky. Na druhé straně se už 3 roky snaží ta druhá osoba o to aby se potkali. V jeden den, v jeden okamžik v který by pro něj něco znamenal. Jenže se snaží a vše je to snažení na .... nechci být sprostý. Osoba která o sobě říká že by udělala vše pro toho se snažícího se človíčka, každý den, každou hodinu píše jak ho miluje, jak by s ním chtěla být a kde a tohle by jí stačilo. Slova tvoří věty, a tyhle věty odeznívají ve větru a zmizí. Slova, jen slova která se nikdy neuskuteční ve skutek. "Skutek utek" jak se říká a 3 rok uplynul a je to stále stejné. Proč ja se tak snažím a nevýjdu si ven a neseznámím se tam s nějakou slečnou. Proč si naivně pořád namlouvám že my dva se opravdu setkáme. 3 roky. Ach ta doba. Nesmyslné 3 roky psaní. Kdy tohle skončí a přestanu na ní myslet. Láska k ní se už dávno rozplynula ale je tam pořád ten hlodající pocit. Ten pocit v hlavě a myšlenka že my dva se jednoho dne potkáme. Naivita je hrozná věc. 1 měsíc uplyne, 2 jde za ním a 3 měsíc se otevíra. 3 měsíce kdy mi nepíše, kdy nepíšu ja ji. Proč nepíše? Achjo a je to tu zas. Přichází depka. Přichází a v hlavě mi říká " proč jsi tak sám, proč nejsi s někým"? a tak sednu a napíšu ji..zase v něco doufám. Kdy se sejdem?..napíšu.. a v odpověd příjde ..Miluješ mě?..z toho aby se člověk zbláznil. Tohle není opravdu normální. Nebo nejsem normální já. Proč? Proč? Proč?.. ta holka mě opravdu štve, ale pořád ji chci poznat. chci poznat její okolí, chci poznat kde bydlí. Ale toho se nedočkám ani za 100 let. Nabízel jsem ji že za ní přijedu a budu na ní čekat. Řekla že tohle nechce. Taky si myslím že nic nechce. Nechce nic. Ale mou lásku chce. Tady není něco v pořádku. V hlavě mi to mozek nebere a na tohle nejde nic Vymyslet, proč ..ani nevím na co se jiného zeptat ..proč tohle je?

Videa která mě zaujala

14. února 2011 v 17:14 | augi

Chase & Status - End Credits ft Plan B



Panic! At The Disco: The Ballad Of Mona Lisa



Evergrey - Wrong



Cookies - Vrať se


You and I (finding Tatu)

12. února 2011 v 22:21 | augi
Dnes nastal ten den kdy jsem se dočkal filmu s mou nejoblíbenější skupinou. Celé 4 roky jsem na něj čekal, čekal jsem a sledoval jeho vývoj.takže jsem se dočkal a jsem rád že už je :))))


Dorian Gray - kniha

11. února 2011 v 19:02 | augi |  About me
Oscar Wilde - Dorian Gray
Životopis:
Anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu. Narodil se roku 1854 v Dublinu jako syn Williama (přední irský oční a ušní chirurg) a Jane (úspěšná spisovatelka a irská nacionalistka, píšící pod jménem "Speranza"). Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Stal se ústřední postavou hnutí dekadentů, proklamujících oslavu krásy a odmítajících spojení umění a morálky.

Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 se datovalo Wildovo intimní přátelství s lordem Alfredem "Bosie" Douglasem. Čtyři roky poté byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii od r. 1885 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací v Readingu.

K nejslavnějším dílům tohoto autora patří jeho román Obraz Doriana Graye (1891), drama Salome a dvě konverzační komedie Jak je důležité míti filipa a Ideální manžel. Salome se stala tak úspěšnou, že se stala předlohou pro stejnojmennou operu R. Strausse.
Wilde psal také (mnohdy až andersenovsky laděné) pohádky. Za zmínku stojí i Wildeho báseň Balada o žaláři v Readingu (1898), která vypovídá o vězení, kam byl Wilde odsouzen za své poklesky proti tehdejším mravům.

Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím ve věku pouhých 46 let v Paříži.
Hlavní postavy:

Dorian Gray - na pohled krásný, nevinný, uvnitř krutý
Basil Hallward - malíř, který se nechal očarovat Dorianovou krásou
lord Henry Wotton - dobrý přítel Basila Hallwarda i Doriana, oblíbený společník, na všechno má svůj názor
Sibyla Vaneová - 17 let, chudá herečka, zamilovala se do Doriana
James Vane - Sibylin bratr
Alan Campbell - vědec, bývalý Dorianův přítel

Obsah Knihy:
Děj začíná v ateliéru Basila Hallawarda s lordem Henrym Wotton, povídají si a poté se téma změní a Basil se zmíní o Dorianovi, lord chce o něm vědět více a tak se s ním po nějaké době seznamuje. Dorian je zkažen životem a řečmi Henryho. Basil namaluje portrét Doriana a Doriana kresba uchvátí, a přeje si aby byl tak krásný napořád, aby obraz se měnil podle uplynutí roků. Tím začne nemravný a nebezpečný život Doriana. Ocitá se mezi zloději, žebráky, prostitutkami a spodinou města. Ocitá se v divadle, kde se zamiluje do Sibyly, nadějné mladé herečky.
Dorian chce pozvat lorda a Basila na vystoupení jeho lásky, ale ta ho pokazí a všichni jsou zklamáni. To Doriana zklame a pohádá se se Sibylou. Ta poté spáchá sebevraždu. Mezitím Basil chce po Dorianovi aby mu ukázal jeho obraz, že jej chce vystavit na výstavě, ten ho ale zabije. V Dorianovi je tolik zla, že se to projeví na obraze, je hrozně poničení, zakrvácený a to dožene Doriana propíchnout obraz nožem. Tak umírá na zemi vedle krásného obrazu jako stařec

Kompozice:
Dílo je členěno do dvaceti kapitol. Autor k němu napsal i vlastní předmluvu.

Jazykové prostředky:

Dílo je vyprávěno chronologicky jednoduchým, čtivým a spisovným jazykem. Objevují se v něm taktéž latinské nebo francouzské věty, které jsou však na konci knihy vysvětleny. V knize naleznete jak barvité popisy prostředí, tak postav, zejména té hlavní. Děj je plný zvratů a překvapení. Nálada díla se mění mezi odstavci. Autor se zaměřuje jak na děj, tak na dialogy a myšenkově bohaté monology. Zpracovává hodně filosofických otázek a témat. Téměř každá věta, která vyjde z úst lorda Henryho stojí za povšimnutí a krátké zamyšlení. Celé dílo se čte rychle a čtenáři v cestě nestojí žádná krokolomná souvětí, která by musel přelouskat.
Citát - úryvek

Muž může být šťasten s kteroukoli ženou, pokud ji nemiluje.


Názor:
Kniha se moc mi líbila, na to že byla napsána tak dávno je v určitých věcech dost podobná v dnešní době.
V určitých pasážích jsem četl bez dechu a zapomněl na vše kolem sebe, představoval jsem si sebe jako Doriana, byl jsem vtažen do děje, chodil jsem uličkami, zažíval jeho život jako on.
Naopak filmové zpracování se mi vůbec nelíbí, hodně věci v něm chybí, vůbec mě nezaujal.

On a Ona

9. února 2011 v 19:00 | augi |  Příběhy
Kdysi dávno na neznámém místě a v neurčitém čase se potkal chlapec s dívkou. Stáli naproti sobě, každý na jedné straně cesty, kde okolo nich se rozpínala pole různých tvarů. na různých místech rostly červené, fialové, nebo i žluté květiny. Bylo to krásné místo. Mladá dvojíce se na sebe usmívala. Neznali se. Dívka tiše špitla "ztratila jsem se, a nevím kde jsem" provinila pohlédla na chlapce, který se na ní usmíval. Jeho oči zkoumali její postavu, která byla zahalená do pestrobarevných šatů. Malé nožky, pohodlně vklouznuté do červených střevíčků, zahalovala žlutozelená sukně sahající pod kolena. Přes ní měla bílou košilku, s barevným šátkem ovázaným kolem pasu. Horní knoflíček byl odepnutý, na krku byl vidět řetízek. Její vlasy, zrzavé lesknoucí se v slunečním světle žhnuly tak moc, že si chlapec myslel že vzplanou. "Kampak jdeš"  optal se ji chlapec, v očích mu zajiskřilo. "za tetičkou do města, jenže už tu pár hodin bloudím" odpovědělo děvče. Vítr si hrál s jejími vlasy a padaly ji do očí. Její mala ruka si je stále dávala za ucho, jenže vítr si dělal co chtěl a stále je zlobil. Ohlédla se kolem sebe a rozhodila rukama, až ji málem uletěl další šátek který měla kolem krku a držela si ho rukama. Chlapec se usmál a ukázal směrem ke slunci. "Musíme tam, tam leží město které ty hledáš, doprovodím tě, jestli budeš chtít" Dlouhou dobu se na sebe dívali a čekali. Nevěděli na co. "tak jdeme" zasmála se dívka a když chtěla udělat krok, chlap ji napodobil a ohnul nohu v koleni. Dívka se zasmála. "ten její smích" pomyslel si chlapec, když k němu doplul s pomocí větru. Líbil se mu, líbil se mu její hlas. Její oči na něj hleděli s důvěrou. Klobouček, který měla na hlavě ji clonil oči. Měla je modré. Nebesky modré.
Tak společně vykročili, každý pravou nohou směrem do města. Šli docela dlouho, chlapec poslouchal dívčin hlas. Povídala mu o všem možném. Odkud je, co tady chce dělat a tak dále. Chlapec se jen usmíval, někdy odpověděl na otázku a občas se i ptal. Ale rád ji poslouchal. Začalo se stmívat, když došli k mostu, pod nímž tekl potok zastavily se u něj a mlčeli. Koukali se na sebe, v zapadajícím slunci dívka vypadala překrásně. Potok pod nimi bublal, občas vyskočila ryba a opět zmizela pod vodou. Dívka se opřela o zábradlí a hleděla na potok, naproti ni v dálce zapadalo slunce, obří žhnoucí půlměsíc za chvíli zajde za hory. Milovala západy slunce, tak jako chlapec. Ten stál za ní a jemně ji objal kolem pasu. Nevadilo ji to, nebránila se. Tenhle okamžik si chtěla vychutnat. Dívali se společně na žlutočervenou zář a tma je pomalu pohlcovala. Osvětlovalo je jen pár lamp na kraji mostu. Cítila jeho vůni, cítila jeho dech. Jeho ruce ji jemně objímali kolem pasu, bylo ji to příjemné. Pomalu se otáčela k němu a vzájemně si hleděli do očí. Prohrábla ho po kučeravých hnědých vlasech, jeho košile, modrá a kostkovaná voněla po koních. Chlapec ji foukl do tváře "ani nevím jak se jmenuješ" dívka se pousmála a přitulila se k němu. Chlapec si náhle něco uvědomil. Teď, v tento moment, v tento čas se do ní zamiloval. Cítil ten krásný pocit po celém těle. Chtěl ji políbit. Ale nepodařilo se mu to a ona se mu vytrhla z náruče a utíkala pryč do noci. Volal na ní, chtěl vědět její jméno a jestli se opět znovu setkají. Dívka se otočila, zamávala na něj a tiše zvolala že určitě ano. "osud nám ukáže cestu k naším srdcím" špitla a ztratila se ve tmě. Tak tam teď chlapec stála osaměle nad potokem, osvětlen lampou. Vykročil vpřed a tma jej pohltila
                Další den se v jedné hospodě ozývala hudba, tančící lidé zpívali. Na podiu seděl chlapec se svou kapelou a hrál na kytaru, zpíval a procítěně brnkal. Spatřil v davu před sebou dívku ze včerejška. Jak zpíval, tak vstal ze židličky a pomalu se blížil dolů k lidem. Kroutil se, brnkal na kytaru. Dívka se lekla a chtěla pryč, chtěla utéct ale lidé byly všude a nechtěli uhnout. Tak tam zůstala ačekala až k ní dojde. Obdivovala ho. To jak hrál, jeho hlas, jeho pohyby, pomalu se do něj zamilovávala. Došel k ní, obcházel ji a lidé jim tleskali. Přestal hrát a chytil ji kolem pasu. A políbil ji. Její rty byly sladké, její vůně ho obklopovala a srdce bilo jen pro ní. Láska k ní rostla víc a víc. Totéž cítila i dívka. Chtěla být jen s ním. Tímhle ji okouzlil. Koukli se na sebe a opět začal hrát na kytaru. Vrátil se na své místo, kde dohrál a řekl že má další píseň pro ní. "tohle pro mě nikdo neudělal" pomyslela si a začervenala se. Bylo to tak neskutečně krásné že tomu nemohla uvěřit.
Byla jak v sedmém nebi. Vše skončilo a lidé se rozcházeli. Když byly spolu venku, opět pohlcení tmou a osvětlení lampami oba se drželi za ruce a vykračovali si přes most, nad bublavým potokem a kochali se přírodou s hvězdami vysoko nad nimi.

Kdysi dávno a teď ... 6 část

8. února 2011 v 19:37 | augi |  Příběhy
Poté co nás pohltila temnota zeleného království, Káča neznámo kde v hlubokém bludišti stála v tváři tvář temné postavě. Její pokus o úsměv se vytvořil do šklebu, oči v kápi žhnuli rudým světlem. Plášť se pohnul a kostnatá ruka na ní namířila kostěnný prst. Hlubokým bublavým hlasem, který se nesl vzduchem jako ozvěna v horách na ní promlouval. "Půjdeš se mnou, konečně jsem tě našel a proroctví se naplní" Postava v kápi se pohnula a Káča vyděšeně vykřikla, chtěla utéct ale nohy ji neposlouchali. Připadalo ji to jako kdyby její nohy zarostly do země. Jako kořeny stromů, které se pomalu ale dlouhou dobu provrtávají hluboko pod zem. "nechte mě" vykřikla. Jenže to ji nepomohlo. Tvor rozhrnul plášť, své kostnaté pahýly vystrčil do výše jako by ji chtěl obejmout . Vše se proměnilo tmu.  Dívka spatřila poslední záblesk světla Otevřela ústa do výkřiku "Patriku" nikdo ji neslyšel, půlku slova odnesl vítr. Skončila kdesi pod pláštěm tvora. Nic necítila, nic nevnímala. Připadalo ji, jakoby se vznášela. Poslední její vzpomínkou bylo jak viděla letícího ptáka vysoko na nebi, který kroužil nad nimi. Všude byla zeleň. Zelené stěny tyčící se do nebe. Hladké a bez žádného hrbolku. Její mysl se ztrácela, až úplně zmizela.
                Naše oči si museli přivyknout na světlo, poté co jsme došli na místo kde se nám do očí zabodli sluneční paprsky. "konečně" povzdychl si Patrik. "už jsem myslel že neuvidím nebe" a podíval se nad sebe. "no jo, ale zase je tu plno zelené barvy" odvětil jsem a podíval se na něj. "to ty máš rád ne, tak si  ji vychutnej"  usmál se na mě. V jeho očích jsem spatřil strach. " nemám hlad" a lehl si na zem.  Cesta nás oba vyčerpala a museli jsme si odpočinout. Po chvíle ticha, jsem se zvedl a obhlížel okolí. Vedla tu jen jedna cesta. Otočil jsem se na Patrika. Viděl jsem v jeho očích slzy. "ale no tak, najdeme ji" nic jiného mě nenapadlo a dřepl si k němu. Jemně jsem do něj strčil a on vstal. Jemný větřík nás hladil po tvářích a čechral vlasy. Vydali jsme se směrem k té jediné cestě, o které jsme doufali že najdeme ztracenou kamarádku.

         Postavil jsem se k tmavě zelené zdi a pozorně jsem se na ní zadíval. Všude byly trny, maličké ale hodně ostré. Jejich ostří se blýskalo ve slunečním světle. Jemně jsem se dotkl palcem jednoho trnu a ihned mi začala téct krev. "au" sykl jsem a cumlal jsem si prst. "do toho kdybych spadl tak bych už asi nevstal" prohodil se smíchem Patrik. "kdyby tady bych kámen nebo něco s čím bych mohl házet tak bych to zkusil prohodit " s úsměvem sem na něj mrknul. "třeba tvoje boty" a šli jsme dal. Cesta byla stále stejná, zelená barva se mi začala znechucovat. Byla tu jen modrá obloha, která se nad námi tyčila s bělostnými mraky a vysmívala se nám. Pěšina po které jsme šli, byla úhledně vyrovnaná a šedivá. Šlo se nám dobře, až do té doby než jsme narazily na nějakou věc na zemi. Jak jsme se blížili k ní, měl jsem divný pocit že to nebude dobré, a podíval jsem se na Patrika. Ten měl strnulý výraz. Došli jsme k té věci a koukali na ní. Byla to bota. Bota s rudým flekem na její přední časti. "to snad ne" ozvalo se vedle mě. I když mě napadaly ty nejstrašnější myšlenky, zapudil jsem je v hluboko v mé mysli. Nechtěl jsem na to myslet. Ale bylo to tak. Byla to krev. Chytl jsem Patrika za ruku a řekl mu že všechno bude dobrý. Ten se mi vytrhl a vzal botu a koukal na ní. Ten jeho pohled. Vystrašil mě. Otáčel jsem se kolem ale všude to bylo stejné. "jdeme" řekl jsem zvýšeným hlasem a Patrik se probral. "kam" tázavě se na mě díval jako kdybych věděl kam a do čeho jsme se to vrhli. Bylo mu v nich vidět nenávist. Nenávist v tom, že za vše můžu já. Byla to moje vina, že jsme se ocitli na tomto místě. "umřeme" vyšlo z jeho rtů.
Myšlenky se mi proplétaly jedna za druhou a nemohl jsem uvažovat. Chtělo se mi brečet, ale zadržoval jsem to. Musel jsem to vydržet, protože kdybych se tu složil na zem, vše by skončilo. Začal jsem to brát jako hru na schovávanou.  Chytl jsem ho za rukáv a trhnul s ním. "jdeme a neblbni" nevěřil jsem že by se stalo něco co bych si nikdy neodpustil, můj mozek to nebral v úvahu. "je to jen hra" šeptal jsem si a přesvědčoval se že ji brzo najdeme. Šli jsme oba dva vedle sebe, Patrik držící zakrvácenou botu, s pohledem upřeným před sebe. Nemohl jsem se na něj dívat. V jeho výrazu byla bolest. Zabolelo mě z toho srdce a díval jsem se jiným směrem.
Podíval jsem se vzhůru. Obloha začala tmavnout. To je zlé, řekl jsem si. Doma na mě čekají rodiče a budou celí bez sebe, budou mě hledat. V tu chvíli mi začalo být smutno. "blbý den" pomyslel jsem si. "proč jsem si jen hrál na hrdinu" Topil jsem se v myšlenkách když Patrik trhnul rukou. Díval jsem se směrem kam ukazoval. Někdo tam byl. A vypadalo to strašidelně. Pomalu jsme postupovali dopředu, až k rohu a koukali se na tu věc. Vlastně to nebyla věc, hýbala se. Stála před kamenným kvádrem. Okolo něj hořel oheň, ale ne normální ale zelený. Začal jsem nenávidět zelenou barvu. Chtěl jsem se přiblížit blíž, jenže mě zachytila Patrikova ruka a v jeho očích jsem viděl ten známý pohled. "dobře, už nebudu blbnout" a tak jsme tam čekali a dívali se. Když se náhle ta postava obrátila a svým kostnatým prstem na nás zamířila. "Vy" zamrazilo mě po celém těle. Zbledl jsem a chtělo se mi utíkat pryč. Nikdy jsem neměl takový pocit. Hrůzou se mi zježily vlasy, na celém těle se mi objevila husina a mozek se mi zatemnil. Málem jsem omdlel. Postava se k nám blížila. Stále jsme na ní civěli, když v tom se za jejími zády ozval křik. dívčí křik. Cítil jsem jak se Patrik pohnul a chtěl mě odstrčit. "nech toho" snažil jsem se ho udržet u rohu, ale on mě přemoh a svalil jsem se na trní, prudká bolest v zádech mě na chvíli držela na zemi. Pomalu jsem vstal a viděl jak Patrik běží směrem k postavě. Musel jsem něco dělat. Vedle mě ležela bota a tak jsem ji vzal a pečlivě zamířil. " ať to výjde" zavřel jsem oči, napřáhl se, otevřel oči a hodil. Bota letěla vzduchem, připadlo mi to jako věčnost. Jak Patrik běžel, bota se přibližovala a trefila ho do hlavy. Upadl na zem. "tak a co teď" pomyslel jsem si a rozhodl se že poběžím k němu. Slyšel jsem křik za zády postavy, která se pomalu blížila k Patrikovi. Ten se začal zvedat, když jsem k němu doběhl a opět jsem vzal botu. Namířil jsem a postava se uchechtla nepřirozeným smíchem,tak silným až jsem si myslel že mi hlava exploduje. Rozhlížel jsem se na všechny strany, všude zelená. Když už byla postava u náš, Patrik z ničeho nic vyskočil a udělal kotoul a pak skočil za postavu. Ta se po něm ohnala ale nestihla to. Otočila se za ním a já po ní hodil botu.  Najednou křik ustal, viděl jsem jak se Patrik drží s Kačkou a objímají se. Postava se ohlídla na mě a vydala se rychlým krokem za mnou. Najednou obloha začala tmavnout rychleji až nakonec byla úplná tma. Viděl jsem jen zelený plamen a červené žhnoucí oči. Vyskočil jsem na nohy a bez nějakého uvažování jsem běžel k ohni. Ucítil jsem teplo. Ruce po mě chňapaly a ja se jich držel. Najednou oheň zmizel a nastala ještě větší tma. Červené oči se k nám blížili a my se zatajeným dechem čekali co nastane.

Kuřecí špalíčky v rýžových nudlích

6. února 2011 v 19:10 | augi |  Recepty
Ingredience

4 porce 4 plátky kuřecího masa, 4 plátky toastového sýra, 1 řapík celeru, hladká mouka, 2 vejce, sůl, pepř, 150 g rýžových nudlí, olej, sojová omáčka

Postup

Rýžové nudle namočíme asi na 10 minut do teplé vody a necháme okapat. Kuřecí plátky naklepeme, osolíme, opepříme, poklademe plátky sýra, vložíme špalík celeru a stočíme do válečku.
Vzniklé špalíčky obalíme v mouce a vajíčku a zvolna je usmažíme na oleji. Poté je vyjmeme, dáme stranou a na zbylém oleji krátce opečeme okapané rýžové nudle. Na talířích upravíme hnízda z nudlí, na ně vložíme kuřecí špalíčky a zakápneme sojovou omáčkou.

Hora a moře z kuřete a krevet

6. února 2011 v 18:13 | augi |  Recepty

ingredience

Marináda:
4 lžíce sladké chilli omáčky
2 lžíce kečupu
2 lžíce medu
1 lžička čínského 5druhového koření
4 lžíce sherry
1 nasekaný česnek
šťáva z jednoho citrónu
sůl

Hora a moře:
8 vykostěných kuřecích křidélek
8 oloupaných a očištěných krevet s ocáskem
8 středně velkých vrchních částí kuřecích stehen
2 na nudličky nakrájené kalamáry
olej
250g perliček z brambor uvařených do poloměkka
4 na nudličky nakrájené červené cibule
petrželová nať


pracovní postup

Marináda:
Všechny suroviny smícháme a provaříme.

Hora a moře:
Křidélka naplníme krevetami tak, aby nám koukaly ocásky s krunýřem. Stehýnka prošpikujeme kalamárami a naložíme oboje do marinády, alespoň na jednu hodinu. Pečící formu vytřeme olejem a vložíme do ní - křidélka, stehýnka , bramborové perly a pečeme 40 minut. Otáčíme a potíráme marinádou nakonec posypeme cibulí a lehce zapečeme, podáváme s nasekanou petrželovou natí.

Ďábelské mušle

6. února 2011 v 18:10 | augi |  Recepty
500 g těstovin (mušlí), 1 stroužek česneku, 2 červené feferonky, 100 g naložených nebo sušených rajčat, 250 g slaniny, 370 ml vývaru, 3 lžíce rajčatového protlaku, 100 g černých oliv, sůl, pepř

Mušle uvaříme dle návodu na obalu. Fefronky omyjeme, rozpůlíme, zbavíme semeníku a lusky nakrájíme na nudličky. Okapaná rajčata nakrájíme na kostičky, stejně tak slaninu. Slaninu rozškvaříme, osmahneme na ní prolisovaný česnek a feferonky. Zalijeme vývarem, přidáme rajčata a asi 5 minut povaříme. Vmícháme rajčatový protlak, polovinu oliv, osolíme a opepříme. Scezené a okapané mušle upravíme na talíře, zalijeme omáčkou a ozdobíme zbylými olivami.

Doba přípravy: 30 min.

Počet porcí: 4


We are the fallen - Bury Me Alive

6. února 2011 v 16:29 | augi

Vypadá to na nový projekt Evanescence, se zpěvačkou Amy Lee, ale Amy to není, je to uplně někdo jiný. Je ji jen podobná a má i hodně podobný hlas jako Amy.  Ve skupině jsou jen tři členové z evanescence...



Twister

4. února 2011 v 19:06 | augi |  Recepty
Tortilla
Baleno většinou po 6 kusech

Kuřecí prsa
Nebo krůtí
500 g
Ledový salát
Rajčata2 ks
Tatarská omáčka
Bílý jogurt
Sůl
Chili koření
Vejce
Hladká mouka
Kukuřičné lupínky500 g
Rostlinný olej

Maso si nakrájíme na asi 5cm dlouhé a široké kusy, naklepeme jej a z obou stran osolíme a okořeníme chilli kořením (jak kdo má rád, ale v KFC jsou prsa ostřejší) dále je obalíme v mouce, vajíčku a nakonec v rozdrcených kukuřičných lupínkách (místo strouhanky). Takto obalené maso smažíme na oleji jako řízky. Zálivku udělám jednoduže z jednoho malého kelímku jogurtu a do něj přidám asi 4 lžíce tatarky Hellmans a osolím dle chuti, vše promíchám.
Tortilu si můžeme předehřát v mikrovlnce, je pak ohebnější, na stůl si rozprostřeme celofán asi 40 cm dlouhý, na to položíme tortilu tak, že mi asi 5 cm zvrchu vyčnívá, není pod ní celofán. Na tortilu položíme dva listy ledového salátu , dva plátky rajčete, tři kusy masa, polijeme zálivkou a začneme pomalu smotávat pomocí celofánu

Americký doughnut

4. února 2011 v 19:02 | augi |  Recepty

                                 

Suroviny: 280 ml mléka, 2 žloutky, 50 g másla, 300 g hladké mouky, 200 g hrubé mouky, špetka soli, 50 g cukru, 20 g droždí, 1 vanilínový cukr, rum.
Na zdobení: čokoládová poleva, drcené oříšky, hrubý cukr....
Postup: suroviny dáme v pořadí do pekárny, zapneme program těsto a necháme vykynout. Vykynuté vyndáme, trochu propracujeme, vyválíme na sílu 1,5 cm a vykrajujeme kolečka uprostřed s malým otvorem. Zbytky těsta spojíme a před každým novým vyválením necháme chvilku odležet. Necháme vykynout a smažíme ve vyšší vrstvě oleje. Zdobíme podle fantazie.

Citáty

3. února 2011 v 22:29 | augi |  About me
Na věku a vzhledu nezáleží, láska si své oběti nevyhlíží

Minulost vzpomínkama nevrátíš

Miluj doteky toho druhého, dokud je nebude milovat někdo jiný

Láská neprochází žaludkem, nýbrž očima vedoucí k srdci

Můžeš rozdávat tolik úsměvů kolik chceš, ale ten pravý musíš poslat s láskou

Vtip z FB

2. února 2011 v 22:11 | augi |  Zajímavosti

Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká: "To, že máš 3 z lovu chápu, jsi ještě malý. Ale, že si propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!"