Láska na první pohled

23. ledna 2011 v 20:54 | augi |  Příběhy
Bylo to už dávno co se  tostalo.
Byl jsem na jednom neznámém místě. S různými lidmi.
Z čista jasna jako blesk z nebe do mě uhodil. Pocity, které se ve mně objevily byly nové. Nemohl jsem je ovládnout. V mém těle plál oheň. Srdce mi sevřel ledový stisk. Zastavilo se jen na okamžik. Ale připadalo mi, jako by uběhla celá věčnost. Mým tělem pronikl do každé části ohnivý jazyk. Dostal se k ledovému srdci a celé ho obalil svým teplem. Začalo opět tlouct. Ćas se rozběhl a já mohl volně dýchat.
                V ten den pro mě nastalo nové poznání v mým životě. Naivně jsem si myslel, že by se něco stalo. Něco co by zpříjemnilo chvilky v mém osamělém životě. Ćím dýl jsem ji pozoroval, tím víc mě přitahovala.   Vteřiny ubíhali a měnily se v minuty. Kéž by mi nesmělost nebránila. Odvaha se skrývala v hloubi duše. Tak rád bych ji vytáhl ven. Něco mi bránilo se přiblížit, Nohy se proměnily v kámen. Nemohl jsem se hnout, jen mé oči pozorovali se zadrženým dechem danou osobu. Chtěl jsem vejít, chtěl jsem se na ní usmát, chtěl jsem se na ní dívat zblízka, cítit ji. Nešlo to
                Nastala noc.
                Její tvář jsem měl před očima. Její úsměv se mi vryl do paměti, byl tak zvláštní, okouzlující. Přirozený.  Bránila mi usnout. Její úsměv mě nutil mít otevřené oči.tak rád bych ji zahlédl. Byla tak daleko. Pokáždé když se usmívala, do jejích očí přiletěla jisrka a zalesklo se v nich.  Smutek v mých očích vytvořil slzu, která se zaleskla jako hvězda na nebi. Ćím víc jich bylo, tím víc se mé oči přivírali. Brali si sebou obraz toho krásného okamžiku, okamžiku kdy mé oči spatřili JI a srdce pocítilo vzrušení.
                Nastala tma.
                Sluneční paprsky donutily otevřít vlhká víčka od lesklých slz.
Myslel jsem na ní. Opět se objevila a mé pocity byly silnější. odvaha odehnala nesmělost. Podíval jsem se jí do očí. Usmála se "ahoj" řekla a ukázala mi, že si můžu sednout. Bylo mi dobře.  Bylo mi hezky. Měl jsem smíšené pocity. Má dětská naivita mi říkala, že takhle to bude napořád. Nikdy to neskončí. Až jednou neměla důvod přicházet. Ten den se mi sevřelo srdce v hrudi. Nechtěl jsem aby odešla. Tolik jsem jí toho chtěl ještě říct. Moje dětská dušička utrpěla jízvu na duši, mo srdce volalo po ní.
                Odešla.
                Nevěděla to nejdůležitější. Byla to nevyřčená neopětovaná láska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama