Červenec 2010

2 Kapitola

26. července 2010 v 18:18 Příběhy
   Teď když se Mephius dozvěděl něco z minulosti o své rodině, změnil se jeho život od základů, Musel opustit svou rodnou vesnici, své rodiče, své přátelé. Před ním byla daleká cesta za dobrodružstvím ale i nebezpečím ale hlavně jedno ho čekalo. Smrt člověka, kterého sice neznal ale spojuje je jedna krev. A navíc tu byla magie, nic o ní nevěděl, ale velice ho zajímala. Chtěl také ovládat spoustu kouzel které umí Dromelius, a číst lidem myšlenky. Srdce mu bilo, nevěděl co má dělat, ležel ve své posteli, mezi čtyřmi zdmi. Tam někde v dálce ho čeká velký úkol a on tu zatím leží, Odhrnul pokrývku ze sebe a sedl si na kraj postele. Promnul si unavené očí, Rozkoukával se po místnosti, až si oči přivykli na tmu, Rozpoznal tmavé obrysy nábytku v místnosti a pomalu vstal. Opatrně našlapoval směrem ke dveřím ven, aby nikoho nevzbudil. Otevřel dveře a ty s jemným prasknutím zapraskaly. Nastalo ticho, nic neslyšel a vyběhl ven. Narazil do čaroděje ' och pardon, neviděl sem vás' vyhrkl ze sebe.' to nic chlapče, už tu na tebe čekám, cítil jsem že příjdeš Mephius nemusel ani nic říkat, Dromelius si ho přečetl celého už když seděl na posteli. ' Musíme pár dnů počkat, než vyjedem, musíme zabalit plno věcí a obstarat si rychlého koně s velkým vozem. Nepojedeme přímo do Misildoru, ale do vedlejší, odlehlejší vesnice. Pro tvé a pro Kristiino větší bezpečí. Celou vesnici chrání kouzla před nepřáteli, je pro ně neviditelná, ale když se někdo hodně snaží, najde ji. Tady tě učit nemůžu, protože by nás ucítily a našli by nás, To by bylo hodně zlé. ' čaroděj Mephiusovi položil ruku na rameno ' Mephius se na něj zadíval, do těch jeho modrých očí, ve kterých se ztrácel. ' neboj synu, bude z tebe velký hrdina, statečný bojovník a hlavně silný čaroděj, tvá dívka ti bude stát bok po boku, bude tvou
oporou a tím se stanete silnější.  mephius nic neříkal, až po chvíli ticha se zeptal. ' proč mí rodiče nic kdysi neřekli? když věděli co se má stát. Mohli tě přivolat dřív a vše bych uměl. ' Mephius nabíral slzy a chtělo se mu brečet, nechtěl odejít. ˇjen se vyplač, uleví se ti, tví rodiče mě neznají, nechtěli ti nic říkat, protože bys tomu nerozuměl, teď nadešel ten pravý čas, dospěl jsi a jsi víc chápavější. Je toho na tebe moc, taky bude trvat dlouho než všechno pochopíš a naučíš se vše co budeš potřebovat. 'Dívali se přes hradby na nebe plné hvězd, měsic je hlídal a svítil na cestu osamělým poutníkům,  padala hvězda. Mephius si přál přání, věřil že když padá hvězda, vyplní se mu přání, nikdy se mu ale nic nesplnilo. ' víš, je to jen báchorka, někdo něco žblebtnul a začalo se to rozšiřovat po celé zemi, ale kdo ví, muže se stát cokoliv, vždycky je na tom kousek pravdy.' usmál se na něj Dromelius  Vyzval ho aby se s ním prošel, procházeli se po nádvoří, všude bylo ticho, jen vítr šuměl mezi stromy, cvrčci bzučeli v trávě. Vyšli ven z brány a ocitli se vedle stromu u kterého seděli včera.  Mephius vzdychl a všiml si utrápeného výrazu svého společníka. Dromelius se hned usmál a zakryl něco co na něm bylo zvláštní. Musel mít mnoho tajemství, pomyslel si Mephius. tak´řekl čaroděj  ' teď ti musím říct něco o sobě a tvém životě.
     V Misildoru vládl muž, který ochraňoval svůj lid v této říši, pomáhal jim se vším, ochraňoval je před nepřáteli, jeho armáda bránila hradby, které lemovaly tuto říši. Nikdo se přes ně nedostal, až jednoho dne ze severu přiletěl drak s jezdcem na hřbetě, dopadli na zem až se ozvala obrovská rána a zem se pohnula, všude vířil prach. Dva strážní vojáci vytasily kopí proti neznámému muži s drakem po boku, lide za bránou ztuhle zírali na bytost která přiletěla z nebe. Muž neváhal, vykročil vpřed vojákům s napřaženým kopím. ' kdo jsi cizinče?¨ozvalo se z ust jednoho z vojáků. ' jdu za vaším vládcem, tak ustup a nech mě projít. ' zavelel muž s kápí na hlavě. 'ne¨řekl chvějivým hlasem voják a kopí se mu v ruce chvělo. Druhý voják hleděl na draka s doširoka otevřenýma očima, hleděli si navzájem z očí do očí, celý se začal třást až řekl svému společníkovi ať ustoupí. ' ten na něj pohlédl s nechápavým výrazem. ' není ohlášen, běž za našim pánem a vyřiď mu že má návštěvu. ' voják na nic nečekal, a dal se na útěk. ' máš více odvahy než rozumu vojáku'. Mohl by být z tebe statečný bojovník v mé armádě. 'jak se jmenuješ?. zeptal se voják se stále se chvějícím kopím. 'máš strach že? jde to vidět' pomalu zvedal ruku ke kopí, vojákovi oči směřovali k jeho ruce a natáhl kopí dopředu.'ani se nehni dokud nepříjde můj pán nebo.....' muž se zachechtal až z toho krev tuhla v žilách. ' nebo co? zabiješ mě tímhle klackem?' rukou odmrštil kopí z vojákových rukou, teď leželo na zemi, chtěl se pro ne shýbnout, ale než se zmohl na pohyb, kopí se vymrštilo do vzduchu. ' co co co to má být?' promluvil voják strachy bez sebe. Udělal krok k muži, jenže druhý už nedokončil protože v kápi se objevily dvě červeně se žhnoucí oči. Voják se napřímil, udělal pár kroků dozadu, až málem upadl na špinavou zem, ale brána ho zastavila. 'nemáš ani ponětí co já dokážu' uchechtl se muž. Kopí se stále vznášelo ve vzduchu mezi nimi. Voják nahmatal sekeru, která byla opřena u zdi a pomyslel si že by mohl být rychlejší. Zavřel očí a v jeho hlavě se ozval drsný hlas. ' pokud je ti život milý, peklo je tvou bránou milosti.' voják se lekl, chytil sekeru, udělal krok, napřáhl se. Muž se uchechtl a aniž by udělal pohyb kopí se zabodlo do hrudi statečného vojáka. To vše v jedné rychlé vteřině. Muž stále stál před bránou, s drakem za zády, s vojákem před ním na zemi, v kaluži krve. Pak napřáhl ruku, ukázal na něj prstem až se nakonec z vojáka stal prach. Podíval se před sebe, za bránou nebylo ani živáčka, a tak vykročil vpřed. šel pomalým krokem, všude bylo ticho. Po chvilce uviděl z dálky přibíhající vojáka se svým pánem kousek od něj. Muž se zastavil u psí boudy, ve které se schovával bojácný pes, cítil to, cítil vše co se děje zde v této říši děje. Voják už byl pár metrů od něj, když pes vyběhl z boudy neznámo kam. Vítr vanul od výhodu, zvedal se čím dál víc, voják byl metr od něj, ale nezastavil se, běžel za svým kamarádem, muž se za ním otočil. Viděl jak se dokola rozhlíží, neviděl nic, jen popel s kopím. Podívali se na sebe. Voják zařval a vyběhl za ním, mezitím Pent'heas dorazil, stál za otočeným mužem, když uviděl běžícího vojáka s kříkem na muže před ním. 'Neˇkřikl na něj. Voják neslyšel, stále běžel, muž v kápi se opět otočil na Pent¨hea. 'je to hrozné když vojáci neuposlechnou pánuv rozkaz' a zvedl ruku, voják ztuhnul a nemohl se pohnout. Jen mrkal očima a pohlížel na svého pána. ' nech ho, nestojí ti za to' křikl na něj Pent¨heas. 'jsem rád že se vidíme, po takové dlouhé době' odkrývajíc kápi z hlavy. 'taky bys na mě nemusel křičet, ještě slyším dobře' Voják i Pent'heas ve stejnou chvílí vyjekli. Zhrozili se zjevem muže v plášti. Jeho tvář byla zohyzděna nespočetnými válkami.' Přes mužovu tvář se táhly krvavé šrámy, malé spáleniny, bez vlasů, červené žhnoucí oči propalovali pána říše. jeho ústa měla dva velké tesáky, s velkým špičatým jazykem. 'nebojte se, nic vám neudělám pokud mě nenaštvete. ' opět zvedl ruku a voják upadl na kolena. Ten se zvedl obešel bytost a přistoupil k pánovi k boku. 'co potřebuješ ' otázal se Pent'heas. 'vždyť víš, naše dohoda zněla stručně. tvou říši za výměnu tvé duše. ' voják ucukl, pán ho sevřel na rameni. 'to nemůžete, vždyť by ji úplně změnil, podívejte na něj, udělá z ní trosky' Starý Penth'heas zamumlal a podíval se na svého protivníka. Ten se na něj ušklíbl. 'Qixi' povzdechl si Pent'heas. 'ještě nenastal čas, přišel jsi moc brzo. Vždyť víš že se na to musí být více lidí, hlavně čarodějů, bez smrtelníku a v obřadní síni. Chybí nám dva čarodějové....' za bránou se ozvala rána, když si drak hledal něco k snědku. ' vyhládlo mu' pronesl Qixi. 'ti dva čarodějové jsou pro mě neznámí, jsou bezvýznamní a pro obřad zbyteční. ' Pent'heas si vzdychl. 'no podle toho soudím že se vzdáváš vyjednávání, myslel jsem že budeš odvážnější' za bránou se ozvala další rána. ' Ne, ti dva čarodějové dorazí brzy, jeden za necelý týden a o tom druhém nemám žádné zprávy. odpověděl pán říše. 'pche, myslím že ani nezná cestu, nemám rád tyhlety čaroděje, kteží nezvládnou ani vykouzlit nějakou věc' uchechtl se a podíval se za sebe ke svému drakovi. Voják byl stále ticho, u boku svého pána. poslouchal, pomyslel si, jestli tohle přežije bude to všem vyprávět. Qixi se otočil a řekl: ' příjdu opět za týden, jestli zde neuvidím společenstvo čarodějů pohromadě, vyrvu tvou duši z těla a osobně ji donesu do pekla, poté převezmu tvou říši. Voják ustoupil, dostal strach, nechápal co měli mezi sebou za dohodu, ale určitě to nebylo nic hezkého, sice něco věděl o magii, ale tohle bylo na něj moc. 'takže ujednáno' podal mu ruku, Pent'heas chvíli váhal, až sevřel silným stiskem jeho studenou pravici. Za bránou opět dopadla obrovská rána, jenže měla jiný zvuk. Qixi se prudce otočil. Drak nebyl vidět, jeho myšlenky necítil ani se neozýval na jeho volání. Udělal krok, pak další a zase se otočil. 'vy dva, nehýbat nebo bude po vás. Mezi nima se se rozvýřil prach, ze kterého vyšel mohutný obr. Stoupl se před ně a zíral na ně. Mezitím Qixi se vypařil ven za bránu, hledat draka. Pent'heas si odfrkl ' to se zmohl jen na takové ubohé stvořeni?  pronesl pohrdavým hlasem. 'takže co to má znamenat tahleta dohoda?' zeptal se udiveně voják. Jeho pán se na něj otočil, podíval se mu do jeho starostlivým očí, ve kterém plavala otázka. 'kdysi dávno, když jsi tu ještě nebyl, a já byl mladý. Rozumu jsem moc neměl a byl jsem hrozně zvědavý. Prošel jsem snad všechny uličky, v této zemi, potkal jsem plno lidí, kteří mi pověděli plno zajímavých věcí. Jednoho dne jsem narazil na slepou uličku, tak jsem se musel vrátit, jenže mi přišel do cesty stejně mladý kluk v mém věku. Vybafl na mě s velkým nožem, zařval na mě že chce všechno co mám. Byl menší než já, ale jeho výhodou bylo že měl nůž. Pokusil jsem se mu ho vyrazit, jenže uhnul a bodl mě do nohy. Cukl jsem bolesti a padl na zem, v té chvíli se ze zdi vynořila postava. Mě tělo leželo v krvavé louži, bolest narůstala q uslyšel jsem výkřik, koutkem oka jsem uviděl jak ten kluk padá k zemi a mění se v popel. Na okamžik otevřu oči a nad sebou vidím Qixiho. Něco mumlal, ale nevnímal jsem ho a ani okolní svět, pomalu jsem upadal do bezvědomí. Najednou se ve mě něco změnilo, a vracela se mi síla, cítil jsem neobvyklý tlak po celém těle. Dech se mi vracel, krev mi proudila v žilách a tělo mě hřálo.Tak mě Qixi vrátil zpátky k životu, ze spáru smrti. Byl jsem mu za to vděčný, v té době nevypadal jako dnes, důvěřoval jsem mu. Zeptal se mě, jestli chci vlastnit velikou zemi, být jejím pánem a mít moc. Hned jsem tuto nabídku přijal, odvedl mě na toto místo, po nějaké době jsem ho opravil a po celém světě se šířila slova, že v této říši panuje vládce který vstal z mrtvých.Ihned zde přijížděli lidé z okolí, byly tu na pár dní z kterých vznikly roky, až se tu nakonec usadily. Jenže Qixi měl podmínku. Jakmile se narodí chlapec kterému byl určen osud lidstva, přijede pro mě a vezme mi to co mi dal. Jeho jméno je Mephius, od té doby jsem nechal poslat plno svých zvědu do širého světa aby ho našli a pokud možno zabily. Chtěl jsem mít svou říši napořád, jenže prozkoumali všechny vesnice, jen na jednu zapomněli, jenže ta byla prokletá a chráněna kouzlem' Pent'heas vzdychl a podíval se na vojáka, ten přikývl a pohledl směrem k bráně. ' takže teď přišel a žádá si vaší duši za výměnu vaši země.' voják mrkl ' to aby měl útočiště, ochranu a velkou obranu?..podivil se voják. ' Ne, věděl že se někdy musí objevit, pak by ho našel a rychle zabil. Nevím nač potřebuje tuto říši, toť vše co vím odpověděl Pent'heas. Rozhlídl se po okolí, vykročil vpřed blíž k bráně. 'myslím že Mephius je už na světě, myslím i že dovršil dospělosti, proto dorazil Qixi tak brzo, a ani nečekal na společenství čarodějů. Oba dorazili před bránu a dívali se ven na krajinu. 'proč u toho musí být to společenství? zeptal se voják a udělal krok dopředu, Pent'heas ho zarazil a ukázal směrem za ně. Pořád tam za nimi stál obr s hrozivým výrazem. 'nesmíme projít bránou, jinak je po nás' ' takže jen společenství zná způsob jak oddělit duši od těla a uchovat ve schránce mezi nebem a zemí. To co řekl Qixi, bylo jen strašení, i kdyby to zvládl trpěl by jako já. Sice by přežil ale byl by na pokraji smrti. Nemohu ti říct proč a ani jak protože je to na dlouhé vyprávění' Ozvala se strašlivá rána a před bránu dopadl drak s Qixiin na hřbetě. Drak otevřel tlamu, vyšlehl dlouhý plamen a opět vzlétl k nebi. Ohlédli se přes rameno, obr už za nimi nestál a tak prošli bránou ven. Vzhledli nahoru a nad hlavami se jim proháněli dva draci, jeden velký a druhý o hodně menší, Na větším seděl Qixin. Na tom menším seděl muž v šedivém plášti, v jedné ruce hůl a s druhou rukou se držel srsti na krku draka. Draci po sobě šlehali plameny, Qixin s neznámým mužem po sobě házeli kouzla, paprsky se odráželi, dopadali k zemi, Zem se proměnila v černou hmotu. Bylo vidět že je jezdec na menším drakovi v převaze, najednou se Qixin ohlédl dolů k Pent'heasovi. Ušklíbl se, zatáhl draka k zemi a letěli střemhlav dolů. Voják uchopil svého pána za ruku a na poslední chvíli uskočily z dosahu plamene. Drak dosedl na zem, Qixin velkou rychlosti seskočil na zem a vykročil k dvojici. Śel rychlým krokem, Muž se mezitím s malým drakem snášel k zemi, Drak na něj stále šlehal plameny. Muž zasáhl draka kouzlem, ten se svalil na zem, Qixin se ohlédl, poslal kouzlo na muže v šedém a běžel za Pent'heasem. Ten stál s vojákem u psí boudy, žádná zbrań by jim nepomohla, tohle byl jejich konec. Modlili se za všechny hříchy které napáchali. Qixin křikl, Pent'heas zdvihl hlavu, za Qixiem stál s nataženou holí neznámý muž. 'připrav se na svou smrt' křikl Qixin, zároveň za ním cizinec něco zamumlal, z hole vyšlehl bílý pruh světla. Qixin vteřinu před tím ze své ruky vytvořil ohnivou kouli a hodil ji na pána říše. Voják se sehnul, Koule zasáhla do hrudi Pent'hease, ten se skácel k zemi a nehnutě ležel, 'tvá duše plná hříchů ať upadá v zapomnění.' zamumlal Qixin, V tom bílé světlo zasáhlo zezadu Qixina, ten upadl na kolena. Otočil se, teď naproti němu stál neznámý muž, kterého neznal. ' kdo jsi' optal se ho. ¨jsem Dromelius, čaroděj ze společenství čarodějů. Vidím že jsem zde přišel pozdě. Ale ty nebudeš ušetřen, ty který si už napáchal mnoho zla. Ukázal na něj holí. Qixin se zachechtal, vyšvihl se na nohy ¨vrátím se a ovládnu svět.
a v mžiku se vypařil. Ćaroděj se otočil a viděl jak letí pryč na drakovi.
    ¨tak to je vše co znám z vyprávění od vojáka, jeho pán byl řádně pohřben, nevím jestli voják odešel nebo tam zůstal ale vím že Qixin prolomil mé ochranné kouzlo, přiletěl s celou svoji armádou, která ovládla celou říši, musel jsem utéct protože by se mnou prováděli strašlivé věci. Nechtěl jsem být jeho služebníkem a sám bych nezvládl tak početnou sílu. Teď je pánem říše, zcela ji ovládl, Nebojí se ničeho. Já byl ukrytý ve vesnici, a připravoval jsem se na cestu k tobě. Věděl jsem že budeš na tomhle místě, cosi mě sem přitahovalo, nevěděl jsem cestu ale tvé myšlenky jsem cítil. Mephius hltal každé jeho slovo. 'aha a myslíte že na něj narazíme, pokud se přiblížímě k té řiši?¨zeptal se kluk. 'ano a dokonce jsem si jistý že s ním bude mít i něco společného tvá teta. Takže boj nebude moc lehký.' povzdychl si čaroděj. ¨má teta, jak ta se s ním setkala?' udiveně vyvalil Mephius oči. ¨No, jak jsem odcházel pryč z říše, a nasedal na Merise, to je můj drak, ohlédl jsem se přes rameno a viděl jsem otrhanou ženu v te nejvyšší hradní věži. Nevím jak se ocitla v říši, jak ji mohli příjmout mezi sebe, ale Pent¨heas měl vždy dobré srdce a pomohl každému člověku, který vypadal bídně. Takže se připrav i na Qixise, protože je dost silný čaroděj, později ti o něm povyprávím, ale teď běž spát, ráno bych ti chtěl něco ukázat. Mephius něco zamumlal, že se mu nechce, ale Dromelius ho pobídl, a chlapec vešel do domu, lehl si na postel a pomalu usínal s plnou hlavou myšlenek.

1 kapitola

14. července 2010 v 20:55 Příběhy
Toho večera se změnilo hodně, moje rodina byla daleko a myslím že i navždy ztracená. Nevím jestli ji ještě nekdy spatřím ale vím jistě jaký mě čeká osud. Svět je ponořený do temnoty, plne zloby a nenavisti, s neomezenou silou hledající magickou moc. Ale to předbíhám a raději se vrátím do minulosti. Do světa který byl plný lásky, štěstí a s velkou budoucnosti.V jedne zapomenuté krajině se narodil kluk, kterému byl určen osud lidstva, v zachránění celého světa. Vyrustal s velikou rodinou, která mu vždy byla blizko, pomáhala mu a učila ho. Byl to naivni chlapec, vše co si přal mu bylo splněno. takhle si představoval že to chodí i za horami této krajiny. Ptal se své matky, která mu velice naslouchala, jake je to za horami, jestli se smí vydat mimo vesnici. Ta mu vždy odpověděla laskavým hlasem a milým úsměvem. "až nadejde tvůj čas synu." znělo z jejich rtů. Synek se s tím smířil, ale jak vyrustal a dospíval byly jeho otazky častější a složitější. Otec se bál, že uteče a vydá se sám do neznáma a vše skončí. Mephius, tak znělo chlapcovo jméno často pozoroval na svém oblíbeném místě noční oblohu, hvězdy které pokrývali nebe a malé nepatrně světelkující světla hodně daleko od jeho domova. Přemýšlel co se tam ukrývá. Jaké to tam je, jestli jiné než tady ve vesnici ve které bydlí, nebo přes varování otce je to špatné místo pro něho. Měl své rodiče velice rád a proto je poslouchal na slovo, i když nerad. Přesto je miloval a nedal na ně dopustit, v jeho životě byla i jedna dívka, kterou miloval víc. byla jeho druhou půlkou duše, chránil ji před vším co ji ohrožovalo.  Byla s ním pokaždé když mohla a její rodiče ji pustily. Povídali si o všem možným, škadlily se a plánovali spolu bohatou budoucnost. Dny a tydný se měnily v měsíce. Uplynul rok když někdo na strážní věži zacinkal zvonem, že vidí v dálce poutníka, všichni seběhli na nádvoří uprostřed vesnice. Mephius s Kristien zrovna byly na kopci když uslyšeli zvon, lekli se..nikdy ho neslyšeli. Rychle vstali a utíkali do vesnice. Mezitím všichni obyvatelé se shromáždili na nádvoří a šuškali si kdo by to mohl být. Muž na věží vykřikl že je to starý muž chodící o berli. Od davu se oddělili dva muži a vyběhli před bránu, utíkali ke starému muži a pomohli mu dojit do vesnice, ten jim byl vděčný za pomoc i když bylo na něm vidět že ji nepotřebuje. Dav utichl když spatřil staréhu muže, ten pozoroval muže, ženy s dětmi svým hřejivám zrakem, přejížděl po každém kdo zde stál, někoho hledal, Mephius se svou dívkou přiběhli k bráně a zastavily se. Tiše přebíhali nádvoří, kolem muže, který vypadal jako čaroděj, Měl bílé dlouhé vlasy, tak i jeho plnovous měl barvu čerstvého sněhu.. Na hlavě mu stál černý vysoký špičatý klobouk, v ruce držel hůl s koulí na konci a na sobě měl šedivý, lehce špinavý hábit. "konečně jsi tady Mephi",  Mephius se zastavil v půlce cesty, díval se na něho a nechápal jak ho vidí když je za ním. "ano já vím, jsem otočený a není možné abych tě viděl, viď'" přitom se čaroděj otáčel a Mephius se díval starému muži do očí, jeho namodralé oči jakoby ho vtahovali do sebe a jeho myšlenky se mu ztracely. "kdo jste" znělo z jeho rtů a uhnul pohledem. a podíval se na svou matku a otce. "nadešel tvůj čas synu" řekla jeho matka se slzami v očích. davem to zase začalo šuškat, utichl když se čaroděj pohnul směrem k mladé dvojici. Mephius se díval do země, ale kristien zkoumala čaroděje. '"ty toho hodně dokážeš děvče," Mephius zpozorněl a vpijel se čarodějovi do tváře, stáli naproti sobě jako sochy, šumot stromů byl jediny zvuk široko daleko. Mephius se nedokázal pohnout, držel se s Kristien za ruku a čekal až čaroděj něco řekne. "musíš se hodně učit chlapče, máš před sebou dlouhou cestu za poznáním a magii." Mladá dvojice sebou trhla, v obličeji se jim objevila bíla barva. srdce se jim zastavilo, krev ztuhla, a dech nabíral na síle..to vše v jedne vteřině zase utichlo a Mephius pohl rty.'"cože? jaka magie, poznaní a jaka cesta?...  kdo jste, co po nás chcete.".jeho rodiče se oddělily od davu, který se zase rozešuměl. "milý synu, chtěli jsme ti to řict až dospěješ, teď nadešel tvůj čas, chránili jsme tě před špatným vlivem za hranicemi naši vesnice, ať máš čisté svědomí a odhodlání. " Mephius se nestačil dívat na čaroděje a své rodiče, nechápal nic a měl plno otázek. "ano já vím " řekl čaroděj. '"jmenuji se Dromelius, jsem z daleké velké říše, nazývajicí se Misildor, je to rozmanitá země plná krásy ale i nečekající zrady. Smíšené obyvatelstvo rozmanitým profesí, dobrých ale i velice špatných lidí. společenstvo čarodějů, ze kterého pocházím já. Já který byl vyslán tě najít a doprovodit tě do této říše a....." " moment " vykřikl Mephius .."jak doprovodit..proč a kdy.?.".Dromelius mrkl jedním svým modrým okem a přistoupil blíž. "lepší by bylo kdybychom si popovídali v soukromí, ty, já a tvá dívka Kristien. "  Mephius s Kristin následovali čaroděje ven, pryč z vesnice. Došli k jednomu velkému stromu. Dotkl se holí kůry a něco zamumlal. v jedné vteřině a ani to ne se objevila a ztratila okolo nich modrá zář. '"c c co co to bylo?.." vyhrkla Kristien s Mephiusem současně. Dost otázek: "Musím vám říct něco velice důležitého, tak pozorně poslouchejte." Všichni tři si sedli na trávu ke stromu a čaroděj začal. "když byly tví rodiče mladí jako jste teď vy dva, tak ses jim narodil. Byl to dlouhý a bolestivý porod, nechtělo se ti ven. Bylo to zde u toho stromu, protože tvá matka nestihla dojít do domu. Když jsi se narodil, tvá teta, kterou nemůžes znát, bydlela tady s tvou matkou, byly to dvě veselé sestry, obě dvě stejné, jen tvoje matka byla mnohem krásnější, když jednoho dně potkali tvého otce, tvá teta Loreen žárlila že se do něj nezamiloval a vybral si tvou matku. od té doby jí působila jen samé nepříjemnosti, všem lidem vykladala že je špatná, a pomalu se měnila v nebezpečnou ženu. Jednoho dne šla do lesa, dlouho se nevracela, měli o ní strach. Až večer přiběhla celá špinavá, vykřikovala nesrozumitelné věty. svou sestru uhodila a vytáhla kříž na němž byly symboly..začla mluvit cizí řečí a přitom se dívala na tebe, tvá matka tě držela v náručí, když v tom přiběhl tvůj otec a svalil její sestru na zem. Byla to kletba, proklela tě a určila nesnadnou budoucnost ve které se budeš těžko rozhodovat." Mephius otevřel usta, ale čaroděj ho zarazil zvednutím ruky. Mephi se na něj zašklebil. " taky ti musím říct že umím číst myšlenky, takže se nemusíš ptát, vše řeknu."  "Takže tvá sestra na chvíli omdlela, tví rodiče a i ostatni byly vystrašeni co se s ní stalo. to nebyla ona říkali si. Položili ji na postel at odpočívá, nechali u ni někoho kdo by jí ohlídal. jenže ráno byla pryč, hlídač byl mrtev, zděsily se jak se tohle mohlo stát. ve vesnici se šířilo plno otázek, když jednoho dne zde přiběhl kůň černý jak uhel, na něm jezdec. Zastavil se před bránou a chvili postával, vytáhl něco z zpod sedla, hodil to na zem a ujel zpět odkud přijel. Nějaké malé děcko se vytrhlo od jedno ze svých rodičů a vzalo kus papíru, dívalo se na něj a vykřiklo. Matka k němu běžela, bohužel pozdě. Dítě upadlo na zem a dech se mu zastavil. Rozplakala se, pak příběhla i tvá matka a poznala znak který kdysi viděla. Viděla jej na kříží od své ztracené sestry. Vzala opatrně papír, v ten moment jsem věděl že nastal čas, připravoval jsem se na cestu. Tvá matka a otec pohlíželi na papír. Nestalo se jim nic, byl to obyčejný papír jen s hrozným znamením. Bylo to tím že tvá teta zaklela částečně i tvé rodiče. protože se pojí s tvou krví. Ten symbol znamenal konec země jak ji známě, bylo to znamení černokněžníka z Misildoru. obávaného a krutého. Bylo štěstí že jsem odešel nezpozorován. Teď se dostávame k nejdůležitější části příběhu. Ty, musíš zabít svou tetu a tím se zbavit svého prokletí." Mephius vytřeštil oči a vykřikl "zabít, to ne, nedokazu zabit ani brouka natož člověka." Dromelius ho uklidnoval, Kristien ho vic sevřela. "ano já vím, budu tvým učitelem, naučím tě věci které ani netušíš že existují, a tvá divka ti bude stát po boku." kristien užasle vydechla a zamrkala. " to ne, řekl Mephius, nechci ji ztratit."  nastalo ticho a strom zašuměl.  "jistě " řekl čaroděj. "neboj se, nic se ji nestane, budete pod tou největší ochranou, jen se musíte hodně učit, byt trpělivý a pozorní. Tvá mysl je silnější než samotného černokněžníka Senthiella. Tvá duše a tělo je tvrdší než jeho, on je šílený a pomatený zlem. Ale ty víš co je dobré. Tvá cesta k poznání bude dlouhá. Budoucnost je tvoje."  Mephius s kristien se na sebe podívali. Museli se vyspat, čaroděj na ně vážným výrazem hleděl a nastal pravý čas daleké cesty za neznámem.

Pár klipů

14. července 2010 v 15:30 | augi

3OH!3 - MY FIRST KISS feat. Ke$ha



Deftones - Passenger (ft. Maynard James Keenan)

Flyleaf - Chasm



Renegade Five - Memories



Drones - Rise Against



Linkin Park

14. července 2010 v 15:21 | augi |  Linkin Park
Tak Linkini už brzo budou mit další album a už se moc těším, mělo by vyjít v září, a už teď ukázali první nahrávku kterou vydají v srpnu. Ŕekli si že do ní zapojí i své fanoušky a tak fanoušci se zapojily a tvoří hudbu pro tuto skladbu, jsem zvědavý jak to dopadne... :) doufám i že v Ćesku bude nějaký koncert.....co vy na to