Říjen 2009

pohádka na dobrou noc

25. října 2009 v 1:41 | augi |  Příběhy
Byla jednou jedna slečna která měla ráda růže...každý den chodívala na svou zahradu plnou květin..kde nejvíc rostly její milované růže. Starala se o ně tak hodně že věnovala veškerý čas který měla. Neměla skoro žádné přátelé, žádného kluka s kterým by měla společné zajmy..jednou se probudila do slunečného dne, prozpěvované štěbetajícími ptáčky..zvenku se také ozýval neznámy zvuk. vydala se k oknu se podívat co to je a viděla jak někdo sedí na lavičce přímo před oknem a brnká na kytaru. Dívka ho delší dobu pozorovala za pootevřeným oknem a poodhrnutou záclonou...nemohla to vydržet a otevřela okno víc..tím se hudba utišila. vše utichlo a kluk sedící na lavičce pohlédl nad sebe na usmívající se dívku.Koukal na ní, ona koukala na něj, koukali se na sebe dlouhou chvíli, až kluk do ticha řekl 'ahoj' ...dívka řekla ahoj a tázavým pohledem na něj koukala..kluk se představil jako Felixuous. Dívka stále na něho koukala a Felixuous řekl že nemohl odolat a musel se podívat na tu nádheru blíž. Dívka se usmála a ztratila se v okně. Kluk byl z toho smutný ae najednou se vynořila odkudsi vedle něj. Usmála se a představila se jako Nikisch...Začala mu vyprávět jak sama žije v tomto domě a stará se o květinky. každé ráno kouká ven a na něco čeká. jen neví na co. Felixuous zvídavě poslouchal a kýval hlavou. Rozuměl ji a rozuměli si oba navzájem. Vyprávěl ji jak přišel z velké dálky a každé ráno kouká na rozkvetlé růže. Nikisch to potěšilo a opatrně utrhla jednu růžovou růži. Podala ji klukovi a ten ji vzal. Přičichl k ní a podíval se hluboce svýma očima na Nikisch. Ta se začervenala a Felixuous ji dal růži do vlasů..jejich rudých vlnitých vlasů kde se krásně třpytila v slunečním svitu. oba se na sebe usmívali až najednou začlo pršet.....kluk se omluvil a v mžiku pospíchal někam pryč, než se Nikisch rozhodla něco říct byl pryč. byla smutná, stála uprostřed zahrady kde na ní jemné padaly kapky a pomalu stékali po tváři společně se slzami. nastal nový den a opět to známé brnkání....Nikisch vyběhla ven a vrhla se Felixuousovi do náruče...říkala mu jak ji chybel a ze ji bylo smutno..ten ji řek že se lek deště a utekl...ae že jí už neopustí a vytáhl před ní ohromnou kytici růží....Nikisch se rozzářila a beze slova si ji vzala. nemohla na to nic řict, jen ho objala a to stačilo...takhle každý den a možná dodnes sedí na lavičce kluk, brnká na kytaru a dívka se prochází zahradou a stará se o kytičky .....:)