člověk a elfka

12. září 2009 v 15:40 | augi |  Příběhy
Po prašivé cestě se vezl polorozpadlý kočár.Nebyl to ledajaký kočár, koně táhnoucí povoz tu nebyli a popoháněla jej neviditelná síla. Neměl ani kočího aby hlídal cestu. Jen se vznášel ve vzduchu, bez žádných křídel, jen si tak plul a kodrcal. Dvířka na stranách se stále otevírala a zavírala, bylo vidět že každou chvílí se ulomí a skončí někde v příkopě v lese. Kočár totiž uháněl vysokou rychlostí přes hustý les k ohromnému hradu nedaleko od něj. Dělila je jen travnatá plocha s pařezy, nesčetnými výmoli a pobíhalo zde i pár zvířatek. Kočár už byl nedaleko vychodu z lesa, když v tom se ve vzduchu nad ním něco zalesklo. Bylo to nepostřehnutelné, jen málokdo z lidi to mohl vidět nebo i ucítit. Bylo jen pár jedinců kteří měli výborní zrak a eště pár zvláštností. Jeden takový tvor vyskočil z kočáru na střechu, vyrovnal svou rovnováhu a celá jeho postava se narovnala do výšky připravena k boji, když v tom zezadu ucítil pach něčeho neznámeho. Otočil se a všiml si stínu. Mezitím kočár vyjel na louku a plížil se k hradu. Zatímco stín se objevoval a zase mizel. Tvor s mečem v ruce byl stále na střeše ve střehu, když se to stalo. Mrštným pohybem z výšky se na něj vrhlo zvíře. Nepodobné ničím co kdy viděl, dralo se do kočaru pro něco co chtělo mít. Ale tvor s mečem jehož jméno znal kde kdo ho odstrčil a upadli k zemi. začal boj na život a na smrt. Kočár už byl daleko od nich a řítil se k spuštějící se bráně. Na hradbách stáli vojací všech hodností a koukali na nerovný boj se zvířetem a Flyemenem. Flyemenův meč byl nejostřejší v této zemi. Byl ukován v říši kouzel a magie, kde jej vlastnil moudrý čaroděj. Ten pak při narození Flymena položil meč k jeho kolíbce a zamumlal pár slov. Tím se stal obávaným válščníkem. Ti kdo ho znali se ho báli, kdo jej neznal a troufl si na něj už nikdy na nej nevytahl zbraň. Zvíře utrpělo pár ran, krvácelo ale zdálo se být stále víc a víc bojovnější. Flyemen mel poraněnou ruku, která mu krvácela. Neměl moc sil ale snažil se odolat. Zvíře ho povalilo na zem, vycenilo obrovské zuby a pomalu e k němu plížilo. Skočilo svými drápy napřed a padlo na Flymena. Ale ten neváhal a v mžiku propich stvůře hrdlo. To se svalilo vedle něj a už nemrklo okem. Tak Flyemen vyhrál další boj, vojáci jásali a poslali pro něk koně. Na hradě mu pak uzdravili poraněnou ruku. Kočár stál u brány a nikdo se ho nevsímal, po chvíli Flyemen poděkoval za pomoc, zamíčil si to ke kočaru. Otevřel dviřka, která už svým stářím odpadla na prašnou cestu. Vystoupila z něj dívka celá zahalená v bílem. Jen ve vlasech měla čevenou pentli. Chytila se s Flyemenm za ruku, a její jasně modré oči se podívali na každého kdo zde stál. Všichni přitomni s sebou trochu cukli jako by se něčeo báli, měli strach kdo ta neznáma dívka. Bylo trapné ticho, až někdo v davu vykřikl nezodpovězenou otázku. kdo je vlastně ta tajemná dívka v bílem. Flyemen odpověděl že je to jeho nevěsta. budoucí královna této země a hlavně elfská princezna z daleké země. Tím bylo jasně ýe jejich přátelé budou elfove, kteří jim vždy pomohou. Cestou na hrad se jí snažilo napadnou plno příšer ale on ji i sebe ubránil. Dnem kdy se vezmou a slibí svatební slib vznikne pouto mezi lidmi a elfy. Elfská princezna si sundala svůj závoj, tím všechny učarovala svou krásou. jeji modré oči přimo zářily jeji rty když promluvila a vyšel z ní její líbezný hlas ...vypadala jak anděl. Všichni na ni hleděli až Flyemen řekl aby se všichni sešli v hradě. Po chvilce šuškání nebylo na malém prostranství u brány nikoho, jen Flyemen a Mionella stáli u kočaru a usmívali se na sebe. pak ruku v ruce šli spolu do hradu za ostatními. Tam Flyemen všem řekl jak by mohla svatba mohla vypadat, Mionella si povídala se všemi kdo seděl u kolem ní. Všichni vyzvidali jak se potkali, jak a kde a tak různě. Flyemen domluvil a poručil svmému kucgaři aby pripravil na stul dobroty a pití. Hostina se rozjížděla a všichni jásali, pili a jedli až se přecpali. Někdo šel spát, jiní zpívali a jiní usnuli na místě. Tak to šlo až do rána, kdy vysvitlo slunce, ptačci cvrlikali. Byl den před svatbou, muselo se vše připravit. Uklid trval celý den až všichni kdo uklízel odpadli do postele. Flyemen se večer projížděl na koni se svou milou Mipnellou. Kůn nečekaně zabrzdil až málem oba spadli. Naštěstí Flyemen udržel koně a nic vážného se nestalo. Bylo ticho. Zvláštní ticho, které přivolávalo strach, strach z něčeho nebezpečného, kůn frkal a chodil pozpátku, skákal. Flyemen ho dlouho uklidňoval, Mionella chtěla dolů z koně. Flyemen ji to nedovolil ale ona trvala na svěm, Už už byla na zemi, kdyý ze křoví vyskočil skřet se sekyrou v ruce. zazubil se a utíkal směrem k nim, Flyemen zdvihl Mionellu, otočil koně k hradu, ale ze stromu skočil další skřet, pak z dalšího až nakonec jich vylezlo snad 10 hnusnýcg skřetů. Každý mel jinou zbraň. Oba byli v pasti. Skřetové se plížili a otačeli svými zbraněmi. Kůn se vzpínal ještě víc než na začatku a nebylo pomoci. Flyemen neměl svou zbraň, bylo nemožné aby zdolal všechny skřety najednou. Z vyšky se ozvalo pískaní. To možná přícházelo další zlo. To už byl konec ale najednou Flyemen uviděl něco barevného ve vzduchu jak se k ním blíži. 5ekl své milé aby se ho pevně držela a když byl barevný tvor u nich, vyšvihl se na ptáka. Vyletěli tryskem nahoru kde jim mědíc svítil na cestu. Kůn přeskočil skřeta, a zadníma nohama odkopl. zapraskaly kosti a skřet ležel nehýbný na místě.
Flyemen obdivoval ptáka, který je zachránil, ještě nikdy ho neviděl, jen o něm slyšel, nebylo pochyb že je to Fénix. Pomalu plachtily po noční obloze, Mionella s Flyemenm se objímali, Fénix jím zpíval svým ptačím hlasem. Tak se dostali do bezpečí s nečekanou pomocí. Byli moc rádi a usnuli. Nastal den D. Den pro Mionellu a Flyemena. Na náměstí byla postavena velika ozdobná plocha poseta růžemi, Uprostřed stal menší podtsvaec, kde měl stát oddávající kněz. Pozlacené zábradlí kolem plochy mělo v sobě zapletené vetvičky. Čtyři stromy na každem rohu stály nehnutě. Jejich ohromné větve posety listím čučstily. Na každe větší větvi byla zavešena velká svíce. Svatba měla být večer proto ty svíce. Když nadešel čas, všichni se utišily. Přišla i rodina Mionelly. vše se jejich přítomností rozzářilo. Začala hrát hudba, kdy Flyemen i jeho nevěsta si to pomalu mířily ke knězi. Pomalu nakračovali aby nepošlapaly růže. Osvětlovali je svíce. Kněz je přivítal každého pomazáním živé vody. Promluvil svou řeč až nakonec se zeptal jestli si Flyemen bere Mionellu a naopak. Po slově ano zazněla hudba, vzplály prskavky a na obloze se objevil ohńostroj. Takto vniklo pouto mezi lidmi a elfy. Flyemen s Mionellou dostali mnoho darů od svých přátel a vyrazli na cestu do země snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caine Caine | Web | 13. září 2009 v 22:30 | Reagovat

Cauki, prosim, chtel bych te mit v SB, jestli ces tak napis do "Chces spratelit?" Dekuju.

2 Caine Caine | Web | 13. září 2009 v 23:38 | Reagovat

Jsi v seznamu SB priteli muuj :-) Disturbed je Buh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama