Září 2009

Dead By Sunrise - Out Of Ashes

30. září 2009 v 18:36 | augi |  Zajímavosti
Takže po hodne dlouhé době vyšlo očekávané CD od Chezze ze skupiny Linkin Park...vsichni fanoušci na nej čekali pár let. A dočkali se :) I když se mělo objevit později ...jsem moc rád že už je :) tak teď posloucham a posloucham :)

´3těstí druhých - soutěž

19. září 2009 v 13:04 | augi |  Zajímavosti
naleznete bllog kde plno lidí píše pokračování knihy Michala Viewega. I já se o něco pokusil a kdo chce držte mi palečky, možna jednou budete držet knihu od něj a budete číst zrovna mou část :) a tady je:

Procházíte se po ulici a dívate se na ostatni rozesmáté tváře. Tváře cizích lidí, kterým závidíte to štěstí že mají někoho kdo je opravdu miluje. Opravdu si přejete tu samou věc. Slzy vám kapou, usměv se ztrácí. ''Proč je svět tak nespravedlivý.'' řekla si Alex
v Mé mysli mi proudilo plno otázek, které nebyly poněkud těžké ale nedostávalo se mi odpovědí. Hučelo to vě me jak v továrně na výrobu aut. Už toho bylo na mě moc. Tohle mě jednou zabije a tak jsem se zvedla a najednou naproti mě stál atraktivní chlápek. Koukal na mě, svým tajemným ůsměvem na mě cenil své zuby. Ruce v bok měl svalnaté, bylo vidět že je to zdatný sportovec. Lekla jsem se ho a obloukem ho obešla. Jenže on si mě stále prohlížel. Jeho oči jsem citila na zádech. Bylo to nesnesitelně a otočila se pomalu k němu. On tám stál stále jako socha vytesána z kamene. Tím svým šibalským usměvem sem si ho oblíbila, jenže sem se bála z toho co bude dál až na něj promluvím. Bála se dalšího zklamání.
Otočila se zět a pomalu šla. Śla a šla až skoro utíkala. Za mnou to začalo rachotit. Ohledla se když v tom uvidiím usměvavého muže na motorce blížící se ke mě.
''co je '' vypadne ze mě
muž na motorce se zastaví, sesedne z motorky a povída ''jen mě zaujala vaše krása''
ihned jsem si pomyslela že to bude další chlap co hledí a krásu, v hlavě má jen tu jednu věc a já budu další do sbírky
Jenže co se nestalo. Z jeho úst vyšla věta mě vůbec neznáma: ''jen jsem vás chtěl někam pozvat slešno, třeba na místo kde to máte ráda a popovídat si''
Uřasle jsem na něj hleděla, něco takového jsem neslysela. Nikdy!. Tohle mě vyvedlo z míry a mílem jsem omdlela. Není moc takových chlapů, myslím že tak 1 v jednom státě na tehle planetě.
' A kam by jste jako chtěl abych vás zavedla?. mám jen jedno oblíbené místo a to si navždy nechám jen pro sebe'' uvedla ho do rozpaků
''tak já vas zavedu na mě oblíbené místo, co vy na to?'' usmál se chlápek vedle motorky která se mi začala líbit.
V ten den jsem prožila ten nejnadhernější chvíle svého života. Zapoměla jsem na věe co jsem prořila s otatními muři. Chtějící jen to jdno. Toto stvoření bylo snad z jiného světa. Přiletěl odkudsi z neznáma, byla jsem úplně mimo a nevnímala okolí. Ano. Už to tak bylo. Byla jsem poprvé, opravdu poprvé zamilovaná. A to jsem ho neznala ani ještě celý den
''tak co jak se vám tu líbí?'' povída Sam
''no čekala jsem něco drsnějšiho od tebe uculila jsem se na něj''
''proč?..to je tím že vypadám takhle, existují i muži kteří jsou citliví a vyhledávají romantická místa, kde často přemýšlejí o svém životě''
Tohle mě dostalo, sám Bůh mi ho seslal z nebe, přimo ke mě. Měla jsem smíšené pocity, nevysvětlitelně jsem se sama sebe ptala jak může někdo takový existovat. Proč zrovna mě , takovou nudnou holku si mě našel tak moc hodný kluk....
Potkali jsme se ráno, to božské ráno kdy vysvíta sluníčko a ranní ptačči štěbětají. Procházeli se po celém městě až došli k lesu. udivilo mě kde se vzal les v tak velkém městě. Ale to mě tak nezajímalo jako osoba stojící vedle mě. Zavedl mě hloubějí ruku v ruce. Ano měla sem v něm velikou důvěru. Drželi se návzájem, poslouchali šelest po celém lese. Po delší chvíli jsme došli k řece. Už zdálky byl slyšet zurčivý zvuk vody. Překvapilo mě to, ale všechny myšlenky zanikly. a věnovala jsem se jen Jemu. On byl tím kdo mě chápal.
''už chápu proč jste takový'' dívam se mu do jeho modrých očí
''pročpak?...povídej ať vím jaký máš o mě názor''
''no podlě mě z vašeho vyprávěni mě napadlo že vás ženy jen využívali kvuli tomu jaky jste, ji tak krásny až to není k uvěření, chtěli se pyšnit svým objevem až tě to omrzelo'' povídam a koukám do jeho lesknoucím očí
slza mu stekla po tváří, nikdy sem neviděla něco takověho aby tak silný chlap plakal. Dojalo mě to a mé oči vlhly s těmi jeho.
''ano máš pravdu, život jsem si užíval dokud jsem byl mlád. Ale až jednoho dne jsem si řekl že to takhle nemůže trvat věčně. Všechno skonči. V noci když jsem spal vedle další holky, popřemýšlel o této situaci a ve spěchu se oblékl. Opatrně otevřel dveře jejího bytu. Potom vběhl do temné noci do neznáma vstříc osudu''
Jeho slova jakoby se vytvařela a ožívala v mesíčním svitu. Viděla jsem je a představovala si ho jako mladšího. Děsila mě ta představa. Byl jako já. Cěla jsem se chvěla. Poznal to a přykril mě svou bundou. Nevím proč, nevím kdy, ani nevím to jak jsem usnula, ale poslední okamžik byl ten jak zavřel oči, pohladil mě a myslím že usnul
Nebylo pochyb v to čemu jsem věřila. Chtěla jsem mu to řict. Mé myšlenky se vrátily, jen se změnily v krásnějši pocit. Cítila jsem e bezpečne v jeho náruči. Málem jsem ho políbila kdyý se probudila. Jeho očí spatřila hned jak vysvitlo sluníčko. Také jsem se usmívala a děkovala tomu daru.
''dobré ráno'' řekla jsem
Hezké ráno povída Sam
''ano to je. a díky za hezký večer, bylo to kouzelný a ráda bych si ho zopakovala.
''to jsem rád, nikdy mi nebylo tak dobře jako teď s tebou, je to fakt nádherný takhle si s tebou povídat a chtěl bych ti něco říct...mmmmm'' nedokončil větu plynoucí z jeho úst
dala jsem mu prst na rty. '' teď ne, až později, nechci to slyšet ano?''
Sam poslušně přikývl a mě bylo k pláči že tohle si nezasloužím.
Den začal krásně, večer skončil stejně. Hodina se vlekla za hodinou. Minuta běžela za minutou. Ćas jakoby se zastavil v ten moment kdy jsme se poznali. Od toho oamžiku kdy se na mě usmíval. Radovala se z každé vteřiny s ním. On byl prostě ten užásný z nejůžasnějších. Byl to anděl mezi tím vším andělským. vyzařovala z něho taková energie, která mě obklopovala při každém jeho obejmutí. Každý s kým jsem byla v jeho přítomnosti ať už cizí nebo známý mě říkal že jsem jiná. vždy jsem odpověděla to samé:
''láska kaýdého změní''
Byli rádi za to jaký vedu život, stále chtěli abych přivedla toho neznámého. Ale ja nechtěla, tajně jsem se s ním scházela na kraji lesa. tam začal můj život. Můj nový život s novou láskou.
Sam: '' dneska tě někam pozvu''
''ooo'' vyjekla jsem údivem
''jen si musíš nasadit šátek přes oči, cesta bude tajná'' tajemně se usmál a nahodil ten svůj šibalksý úsměv
Takže začala tajná mise. Těšila se na něco co bude. každý den byl ncím zajímavý, pokaždé mě udivoval svou energitečností, zájmem o mě, ochranoval mě jak se dalo. byl to můj andílek.
Přestala jsem obdivovat usměvavé kolemjdoucí. nedívala se každý den na to jak se ruku v ruce na sebe pokukují. svt byl mnohem hezčí. Když máte někoho komu důvěřujete, libíte se mu a vnímá vás jako živou bytost, usiluje o vás. Prostě je jiný než když sedíte někde venku, ať už v dešti nebo horku, přemýšlíte o své budoucnosti až se vám motá hlava. Už byste přemýšleli jen z nudy, se žádným cílem o to že něco zjistíte, vymyslíte. Už z toho principu jako když malé dítě každý den pouští své autičko na autodráze Tak váš mozek v danou hodinu vypouští do vaši hlavy proudy myšlenek. ty se pák vydávají stejným směrem a stále dokola.
Tomuhle se říka zázrak. Ano, ať už to muselo vypadat mezi náma jakkoliv, znali jsme se spolu už jeden celý měsíc, dlouhá to doba na to že jsme si neřekli ta slova vyznačující ty nejsilnější pocity. Pocity utvářející ten dar života.
''už jsme tam' vyzvídala jsem
Sam mě vedl jakousi chodbou, byla zde ozvěna, takže to vypadalo na jeskyni?..Opravdu je neuvěřitelné s čím vším ten můj miláček příjde.
''jsem celá zvědavá cos pro mě nachystal''
jeho odpověd zněla v ozvěnách..jeho sladky hlas se nesl dlouhou chodbou, mé uši si vychutnávali každý záchvěv.
''už tam budem, neboj se ničeho, držím tě a nic se ti nestane. jen mi důvěřuj. Vždyť víš jak si tě vážím a MILUJI TÉ
.........ticho představujíci po onech slovech mi vyskočila husí kuže, zastavila jsem se, takové ticho které nastalo bylo jiné. ty slova byla vyrčena v tak okouzlujícím způsobem že v to nešlo ani uvěřit. Ano, ano ano....
Otočila jsem se k němu, strhla si šátek z očí a dívala se do jeho.Ćas se zastavil. Náhle vše utichlo a on strnule se svým šibalským úsměvěm mě pozoroval.
''Miluji tě'' znělo z mých úst. Ta dvě slova se nesla dlouhou chodbou, táhla se dlouho až se vytratila v hloubce temnoty. Tahle chvíle se mi vryla do paměti, držel mě v náručí.
vteřina se vlekla za vteřinou. Nebylo nic v co už jsem doufala. Vše se splnilo. Mé pocity byly na hranici blaženosi. Minuta se přidávala k další minutě. Čas byl něčím co teď neexostovalo. Vše kolem nás se ztratilo a já se rozplakala. Splynula jsem v jeho naručí a dvě postavy po hodně dlouhou dobu tak zůstali. Jako socha která zde byla vytesána z ničeho nic. Jen tak z páry a pisku válející se na zemi. Ve vzduchu se linula vůně něčeho co vedlo do hloubky jeskyně.
''myslím že už nemá smysl mít na sobě ten šátek'' řekla jsem
''to ne'' usmál se na mě a vydali se spolu dál
''bude se ti to líbit'' řekl Sam
''stačí mi chvíle s tebou můj drahý''' odpověděla jsem
'' vím vím, ale jednou za čas si můžem udělat větší potěšení, život je moc krátky na to abycho si zkusili všechno co na světě existuje''
To co jsem shledla. to co jsem ted vnímala, ten obraz vznešenosti který stvořil můj anděl byl nadpozemský krásný. Na tom místě byla krásně vyřezávaná židle. Dvě židle. Mezi nimi malý stoleček, svičky....Slovy to nedalo řict. Tady už stačily činy než slova.

nový vzhled

14. září 2009 v 11:18 | augi |  Ostatní
ahoj tak jsem změnil vzhled blogu, pokud se vám libi piste komenty :) a muzete i psat co byste upravily díky :)

člověk a elfka

12. září 2009 v 15:40 | augi |  Příběhy
Po prašivé cestě se vezl polorozpadlý kočár.Nebyl to ledajaký kočár, koně táhnoucí povoz tu nebyli a popoháněla jej neviditelná síla. Neměl ani kočího aby hlídal cestu. Jen se vznášel ve vzduchu, bez žádných křídel, jen si tak plul a kodrcal. Dvířka na stranách se stále otevírala a zavírala, bylo vidět že každou chvílí se ulomí a skončí někde v příkopě v lese. Kočár totiž uháněl vysokou rychlostí přes hustý les k ohromnému hradu nedaleko od něj. Dělila je jen travnatá plocha s pařezy, nesčetnými výmoli a pobíhalo zde i pár zvířatek. Kočár už byl nedaleko vychodu z lesa, když v tom se ve vzduchu nad ním něco zalesklo. Bylo to nepostřehnutelné, jen málokdo z lidi to mohl vidět nebo i ucítit. Bylo jen pár jedinců kteří měli výborní zrak a eště pár zvláštností. Jeden takový tvor vyskočil z kočáru na střechu, vyrovnal svou rovnováhu a celá jeho postava se narovnala do výšky připravena k boji, když v tom zezadu ucítil pach něčeho neznámeho. Otočil se a všiml si stínu. Mezitím kočár vyjel na louku a plížil se k hradu. Zatímco stín se objevoval a zase mizel. Tvor s mečem v ruce byl stále na střeše ve střehu, když se to stalo. Mrštným pohybem z výšky se na něj vrhlo zvíře. Nepodobné ničím co kdy viděl, dralo se do kočaru pro něco co chtělo mít. Ale tvor s mečem jehož jméno znal kde kdo ho odstrčil a upadli k zemi. začal boj na život a na smrt. Kočár už byl daleko od nich a řítil se k spuštějící se bráně. Na hradbách stáli vojací všech hodností a koukali na nerovný boj se zvířetem a Flyemenem. Flyemenův meč byl nejostřejší v této zemi. Byl ukován v říši kouzel a magie, kde jej vlastnil moudrý čaroděj. Ten pak při narození Flymena položil meč k jeho kolíbce a zamumlal pár slov. Tím se stal obávaným válščníkem. Ti kdo ho znali se ho báli, kdo jej neznal a troufl si na něj už nikdy na nej nevytahl zbraň. Zvíře utrpělo pár ran, krvácelo ale zdálo se být stále víc a víc bojovnější. Flyemen mel poraněnou ruku, která mu krvácela. Neměl moc sil ale snažil se odolat. Zvíře ho povalilo na zem, vycenilo obrovské zuby a pomalu e k němu plížilo. Skočilo svými drápy napřed a padlo na Flymena. Ale ten neváhal a v mžiku propich stvůře hrdlo. To se svalilo vedle něj a už nemrklo okem. Tak Flyemen vyhrál další boj, vojáci jásali a poslali pro něk koně. Na hradě mu pak uzdravili poraněnou ruku. Kočár stál u brány a nikdo se ho nevsímal, po chvíli Flyemen poděkoval za pomoc, zamíčil si to ke kočaru. Otevřel dviřka, která už svým stářím odpadla na prašnou cestu. Vystoupila z něj dívka celá zahalená v bílem. Jen ve vlasech měla čevenou pentli. Chytila se s Flyemenm za ruku, a její jasně modré oči se podívali na každého kdo zde stál. Všichni přitomni s sebou trochu cukli jako by se něčeo báli, měli strach kdo ta neznáma dívka. Bylo trapné ticho, až někdo v davu vykřikl nezodpovězenou otázku. kdo je vlastně ta tajemná dívka v bílem. Flyemen odpověděl že je to jeho nevěsta. budoucí královna této země a hlavně elfská princezna z daleké země. Tím bylo jasně ýe jejich přátelé budou elfove, kteří jim vždy pomohou. Cestou na hrad se jí snažilo napadnou plno příšer ale on ji i sebe ubránil. Dnem kdy se vezmou a slibí svatební slib vznikne pouto mezi lidmi a elfy. Elfská princezna si sundala svůj závoj, tím všechny učarovala svou krásou. jeji modré oči přimo zářily jeji rty když promluvila a vyšel z ní její líbezný hlas ...vypadala jak anděl. Všichni na ni hleděli až Flyemen řekl aby se všichni sešli v hradě. Po chvilce šuškání nebylo na malém prostranství u brány nikoho, jen Flyemen a Mionella stáli u kočaru a usmívali se na sebe. pak ruku v ruce šli spolu do hradu za ostatními. Tam Flyemen všem řekl jak by mohla svatba mohla vypadat, Mionella si povídala se všemi kdo seděl u kolem ní. Všichni vyzvidali jak se potkali, jak a kde a tak různě. Flyemen domluvil a poručil svmému kucgaři aby pripravil na stul dobroty a pití. Hostina se rozjížděla a všichni jásali, pili a jedli až se přecpali. Někdo šel spát, jiní zpívali a jiní usnuli na místě. Tak to šlo až do rána, kdy vysvitlo slunce, ptačci cvrlikali. Byl den před svatbou, muselo se vše připravit. Uklid trval celý den až všichni kdo uklízel odpadli do postele. Flyemen se večer projížděl na koni se svou milou Mipnellou. Kůn nečekaně zabrzdil až málem oba spadli. Naštěstí Flyemen udržel koně a nic vážného se nestalo. Bylo ticho. Zvláštní ticho, které přivolávalo strach, strach z něčeho nebezpečného, kůn frkal a chodil pozpátku, skákal. Flyemen ho dlouho uklidňoval, Mionella chtěla dolů z koně. Flyemen ji to nedovolil ale ona trvala na svěm, Už už byla na zemi, kdyý ze křoví vyskočil skřet se sekyrou v ruce. zazubil se a utíkal směrem k nim, Flyemen zdvihl Mionellu, otočil koně k hradu, ale ze stromu skočil další skřet, pak z dalšího až nakonec jich vylezlo snad 10 hnusnýcg skřetů. Každý mel jinou zbraň. Oba byli v pasti. Skřetové se plížili a otačeli svými zbraněmi. Kůn se vzpínal ještě víc než na začatku a nebylo pomoci. Flyemen neměl svou zbraň, bylo nemožné aby zdolal všechny skřety najednou. Z vyšky se ozvalo pískaní. To možná přícházelo další zlo. To už byl konec ale najednou Flyemen uviděl něco barevného ve vzduchu jak se k ním blíži. 5ekl své milé aby se ho pevně držela a když byl barevný tvor u nich, vyšvihl se na ptáka. Vyletěli tryskem nahoru kde jim mědíc svítil na cestu. Kůn přeskočil skřeta, a zadníma nohama odkopl. zapraskaly kosti a skřet ležel nehýbný na místě.
Flyemen obdivoval ptáka, který je zachránil, ještě nikdy ho neviděl, jen o něm slyšel, nebylo pochyb že je to Fénix. Pomalu plachtily po noční obloze, Mionella s Flyemenm se objímali, Fénix jím zpíval svým ptačím hlasem. Tak se dostali do bezpečí s nečekanou pomocí. Byli moc rádi a usnuli. Nastal den D. Den pro Mionellu a Flyemena. Na náměstí byla postavena velika ozdobná plocha poseta růžemi, Uprostřed stal menší podtsvaec, kde měl stát oddávající kněz. Pozlacené zábradlí kolem plochy mělo v sobě zapletené vetvičky. Čtyři stromy na každem rohu stály nehnutě. Jejich ohromné větve posety listím čučstily. Na každe větší větvi byla zavešena velká svíce. Svatba měla být večer proto ty svíce. Když nadešel čas, všichni se utišily. Přišla i rodina Mionelly. vše se jejich přítomností rozzářilo. Začala hrát hudba, kdy Flyemen i jeho nevěsta si to pomalu mířily ke knězi. Pomalu nakračovali aby nepošlapaly růže. Osvětlovali je svíce. Kněz je přivítal každého pomazáním živé vody. Promluvil svou řeč až nakonec se zeptal jestli si Flyemen bere Mionellu a naopak. Po slově ano zazněla hudba, vzplály prskavky a na obloze se objevil ohńostroj. Takto vniklo pouto mezi lidmi a elfy. Flyemen s Mionellou dostali mnoho darů od svých přátel a vyrazli na cestu do země snů.

Linkin Park - crawl back in

5. září 2009 v 22:17 | augi

Linkin Park- Fire - překlad

5. září 2009 v 22:16 | augi |  Texty písní
Netřeba slyšet tvůj hlas nebo vidět tvou tvář
abych věděl že jsi se mnou
Netřeba líbat tvé rty nebo držet tvou ruku
abych věděl že mě cítíš
Vím že mě cítíš

Když se dívám na hvězdy
Vím přesně kde jsi
Shlížíš dolů na mě

Netřeba připomínat temnotu minulosti
Vím že se to nezmění
Netřeba tě nechat jít či říkat sbohem
Vím že budeš čekat
Vím že budeš čekat

Když se dívám na hvězdy
Vím přesně kde jsi
Shlížíš dolů na mě

Na druhé straně
Na druhé straně

Musím najít způsob
jak se zbavit bolesti co mě spaluje
až na kost

Musím najít způsob
jak se zbavit bolesti co mě spaluje
až na kost, ten oheň

Když se dívám na hvězdy
Vím přesně kde jsi
Shlížíš dolů na mě