Cesta za pomstou aneb jak láska zvítězila nad pomstou - 1 Kapitola

9. března 2009 v 14:13 | Martas |  Příběhy
V malé chaloupce na upatí hor se zelenala tráva. Kolemdokola byl plot, různě pokroucený a popraskaný od mnoha bouřek které tu vládly.Déšť smíval bahno které se uchytilo na něm a vytratilo se v trávě,v zemi kde byl cítit podivný hluk, mrazení a lidé zdaleka ale i ti místnísi mezi sebou šuškali že viděli vycházet ducha, přímo nad chaloupkou, kde žilmalý chlapec, osamělý, který nikoho neměl, všechny ztratil ve válce. Mocnáválka která zde prošla a nenechala nic živého. Jen malý chlapec, jménem Merlin měl to štěstí a ukryl se nedaleko chaloupky v malé jeskyňce.
http://www.obrazyramy.cz/imgzbozi/infracolor/cerven/tn_50x40_Sunshine_G5221.jpg
Vše viděl,vše slyšel a viděl i toho kdo zabil jeho rodiče, to nejmilejší co měl. Nezapomněl na tu tvář dodnes, slíbil si žepomstí smrt všech kdo tu žil. Toho dne si namaloval portrét muže který to všezpůsobil. Kousek kresby měl ukrytý v kapse. Pokaždé když si na ní šáhl,ucítil volání, volání které mu říkalo ať splní to co splnit má.
Jednou když si vařil snídani a dal dříví do krbu,z komína se kouřilo
teploz něj vycházelo, bylo mu dobře , jen u srdce ho svírala tupá bolest,bolest která přicházela když se mělo něco stát. strach v jeho hlavě munedovoloval se hnout, a jen očima hleděl na dveře, na kliku která se třásla,chtěl vyskočit, utéct pryč, ale nešlo to, jakoby ho někdo zmrazil do země. Jídlose připalovalo, rukojeť pánvičky se žhavila až cítil pálivou bolestv dlani, upustil ji, spadla na zem a najednou se dveře rozletěly, na prahustála černá postava. V ruce držela velkou hůl, byla zahalena do černéhopláště, s velkou kápi na hlavě, nebylo jí vidět do tváře, ale bylo jistéže je to muž. Merlin vyděšeně koukal na návštěvníka a koukali na sebe navzájem.Chlapec se bleskurychle sehnul k zemi, vzal pánvičku, která ještě bylarozžhavená a hodil na něj. Ale postava se ani nehnula a v jediném okamžikupánev zmizela, vypařila se ve vzduchu, v prázdnotě mezi Merlinem a temnoupostavou. Nastala chvilka ticha, strachu a myšlenky se míchaly dohromady.
http://rakousko.euweb.cz/wolf%20kopec%20s%20chalupou.jpg
Venkusvítilo sluníčko, nebe bylo bez mraku, ani větřík nevál a ptáčci zpívali.
Jen uvnitř v místnosti se ochladilo, šířila se po stěnách tma,podlaha byla pokryta vrstvou něčeho cose nedalo popsat. Postava popošla blíž k chlapci ale ten se schoval zastůl, jeho strach mu nedovolil přibližovat se blíž, bojovat by nemělo smysl. Autíkat někam pryč také ne. Zbývalo už jen čekat, čekat na to co se přihodí a nechat vše v náhodě. Pomalu vstal, přidržel sestolu a zadíval se na muže v plášti. Merlinovi bylo necelých 16 let kdy zasvůj život toho už prožil, viděl a slyšel mnoho. Vše bylo zvláštní, podivné atak normální.
Postava v černém k němu přistoupila, nabídla musvou ruku, ruka která nebyla rukou ale kostra, skládala se z kostí,z lidských kostí a Merlin chvíli váhal. Nakonec by to nebylo slušnéodmítnout a ještě v tomhle případě. Nebyl si už ničím jistý a tak tedyjeho ruka směřovala k té jeho. Byla teplá jakoby ten člověk co se skrývábyl živý. Všiml si i hole, držící pevně i když s lehkosti. Bylo vidět žeje vyrobena z jakéhosi materiálu který neznal, byl lesklý, popsanýneznámými znaky. Zkoumal jí tak moc že vůbec nevnímal okolí, čas a vše kolem.Temnota mistnosti sílila, mráz mu běhalpo zádech. Už nebylo vidět žádné světlo, stál jakoby v dálce,v tunelu který je nekonečně dlouhý a na jeho konci v nedohlednu jemalá šance spatřit aspoň zrnko paprsku od sluníčka. Zastavily ho oči, červenéoči od muže který před ním stál. Koukali na něj a upozorňovaly na nebezpečíkteré se ukrývalo v jeho holi. Jejich ruce se opustily, a merlin si jíschoval do kapsy s papírkem, kde byla kresba vraha jeho rodičů. Uvědomilsi že teď nastala jeho šance jak ho najít, mohl by se spojit s tímhlečlověkem pokud to člověk je. Byl v šoku, měl pocit vítězství ale izklamání z toho že by ho ten tvor mohl odmítnout. Taky si říkal pročzrovna vstoupil do jeho obydlí, proč si vybral jeho, možná věděl o jehominulosti, co ho všechno trápí a chtěl by mu nějak pomoct. V hlavě se muhonilo plno myšlenek, nemohl je zastavit. Nemohl se na nic soustředit. Najednouvše zmizelo, už bylo všechno takové jako dřív, světlo v mistnosti, teplo,vůně z připáleného jídla. Ale jen jedno tu zůstalo. Ano tvor s černýmpláštěm a kápí přes hlavu. S holí v ruce a jeho druhá ruka směřovalake kápi, Merlin usoudil že si jí chce upravit ale hádal špatně. To co viděl hovystrašilo. Nemohl mluvit, ani se hýbat. Před sebou měl kostlivce. Živéhos ohnivě žhavýma očima. Nemohl tomu uvěřit, mrkal a lapal po dechu. Hlaskterý vycházel z jeho kostnaté tváře, byl studený, hrubý a byl jakoozvěna, to co řekl se rozlehlo po celé místnosti. Dozvěděl se od něj že přišelza ním aby mu pomohl. Vytřeštěně se na něj koukl. On? On který nic neumí,s nikým se nepral, má pomoct tomuhle stvořeni. Které je silnější nežvšechno to co kdy viděl. Spojovalo ho snad něco, a jak se vlastně jmenuje,odkud je a o jakou pomoc si žádá?. Vystaly nové otázky a ještě mnoho jich bude.Opět mu řekl svým mrazivým hlasem že v daleké dáli žije zlý čaroděj kterýmu ukradl duši.
http://www.prana.cz/images/cd/hloubky.jpg
Duši která se nesí dostat do žádných rukou. Jinak bys se staloněco vážného. Dozvěděl se i to že ho může vycvičit ve výborného kouzelníka.Narodil se jako napůl člověk a napůl čaroděj. Jeho matka která mu to nestihlařict byla tou největší čarodějkou která si vzala obyčejného člověka a tímchtěla přerušit všechnu moc. Moc, kouzla a prokletí. V den jeho 18 by tobyl jeho dárek, ale bohužel to nestihla a své tajemství si vzala do hrobu.Merlin k němu chodil každý den, pokládal na něj květiny a netušil cov něm je. Ale teď se to změni. Teď během chvilky se jeho život změnil.Když mu dovyprávěl vše co věděl, zeptal se na jeho jméno. Po chvilce váhánířekl že je Smrt.
Samotná Smrtv jeho domě, všemi obávaná chtěla po něm pomoc. Proč ho nezabije, říkal siMerlin potichu. Odpověď se mu hned dostala z ust Smrti. Každý ma svůj časodejít, kdyby nechal odejít kdo se mu nelíbí země by byla v nerovnováze.Byl by chaos a začli by se dít divnévěci. Smrt se na něj dívala a Merlin nevěděl co řict, Podala mu hůl, ta zářilaa vábila jeho ruku aby se jí dotkla. Dlouho váhala, třásla se do všech stran,nebylo to moc vidět ale Smrt to postřehla. Vrazila hůl do jeho ruky a to coMerlin viděl nebyl schopen popsat, ani celý život by ho nenapadlo slovo nebo iněkolik set slov popsat tento výjev. Bylo toho moc v jediném malémokamžiku. Osudy lidí, tajemství která nikdy nebyla vyřčena, zradu kterou nikdonezjistil, během okamžiku poznal jaký je svět v širém okolí, temný, silný,plný bolesti, smutku ale i krásny, plný lásky a štěstí.
http://www.etf.cuni.cz/~moravec/fotky/jpeg/mlha-m.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicole Nicole | Web | 11. března 2009 v 12:56 | Reagovat

tos psal tyy? =) dobrý..=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama