Dívka z chatu

18. dubna 2008 v 21:35 | Marťas |  Příběhy

Byl normální den, den jako každý jiný. Zrovna svítalo a já ležel v posteli. Bylo ponděli a já musel jít do školy.Vůbec nikam se mi nechtělo jít.Neměl sem na nic náladu a vše už teď mě štvalo. Donutil sem se vstát, Oblect se a jít si dát něco na snídani. Ale neměl sem hlad, Jen sem se napil čaje. Chvíli se procházel po bytě jak tělo bez duše, a přemýšlel. O tom jestli si najdu nějakou holku, která mě bude mít ráda a nebude ji vadit jaký sem. Každá kterou sem potkal řekla že sem hnusný, nebo tak nák podobně. Anebo se se mnou vůbec nebavila a šlo poznat co si o mě myslí. Myslel sem na to jaké to bude za pár let..hmm . Tak sem se nakonec vydal do školy. Do které se mi nechtělo, ve které bylo plno blbých otravujicích a pomlouvající lidí, kteří mi rádi škodi. Kráčel po chodníku a díval se směrem dolů, jen někdy se koukl po okolí...a přemýšlel. Procházelo okolo mně hodně lidí a hlavně ti mladí, co eště moc nedospěli se mi posmívali a jakmile ssem prošel oklo nich , uslyšel sem za mými zády ...co to bylo... všichni mě odsuzujou za to jak vypadám a ani mě neznají, takové narážky sem slyšel častokrát cestou do školy, a ješte mnohokrát uslyším ve škole..Ach jo, jak mě to nebaví. Zanedlouho se přede mnou objevila škola. Okolí ní postávali žaci. Nevšímal sem si jich a vyšel rychle po schodech. Ke dveřím sem přiběh a otevřel je. Potkal kámošku, jedinou na škole, Pozdravil ji, potichu a šel dál. Mám moc málo přátel. Málo těch opravdových, kteří pomůžou ve všem , a neopustí v těžkých chvílích. Koukal sem stál na zem a přemýšlel, omlem žduchl o nějakěho kluka, který hnd začal nadávat co dělam . Rychle se omluvil a utíkal dál ke své hrozné třídě. Třídě ve které mě nebavilo se učit, Jen kvuli těm blbům co tam se mnou chodí. Ale je tam pár vyjímek. Ani ne čtvrtina je jich normálních a s kterýma se dá normálně bavit. Hned při vstupu do třídy žačlo několik blbečku křičet nadávky, snažil se je nevnímat a sedl si k lavici na židli. Zavřel oči a přál si aby to vše rychle skončilo a byl už doma....
Zvoní...Vyběhl sem konečně ze školy, a mířill si to rovnou domů. Celý štastný že už nebudu muset poslouchat ty blbé kecy ode všech. Běžel sem a zanedlouho viděl můj barák , ve kterém bydlím, doběhl ke dveřím a odekml je. Vyběhl pár schodů k bytu a stčil klíč do zámku. Super nikod nebyl doma, to bylo dobře, protože můj brácha by mě zas otravoval. Jsem sám doma. Hážu aktovku na postel a sedám k pc. Chvíli čekám než se ten šrot celý zapne a najedu na net. Kde klikán na chat na které si píšu s moc skvělými lidmi. Kteří mi se vším pomahají a dávají naději že nezůstanu sám. Nikdy bych je za nic nedal a nevím co kdybych je nějak ztratil. Hledal je v jaké sou místnosti. Našel jen jednu. Kiki , která je straše moc super a hodná holka. Která mi pomohla nejvíc. Klikl na malý domeček vedle nicku a zjistil že jich tam je víc. Všechny sem pozdravil a začal si psaát s Kikčou..:-)....Zanedlouho přišla jedna holka, ze slušnosti ji pozdravil a napsali ji jak se má...Chvíli si nepsali ale za nějakou dobu si psali už víc. Dopadlo to tak že sem si přestal psát s Kikou, a psal si jen sní. Moc hezky se mi sní povídalo, a blbé bylo že sem musel jít. Tak moc sem chtěl byt sní, u ní a být někde venku a procházet se. Povídat si o sobě neco a tak dál. Tak sem se pomalu loučil. Trvalo to snad půl hodiny. Nakonec sem odešel a těšil se na další den až tam budu zase. Šel sem si lehout ale nemoh sem usnout. Až někdy kolem půlnoci se to povedlo. Nezdálo se mi nic.....
Další den se opakoval znovu,. Ve škole to bylo stejné. Stejné narážky na mě.a doufal sem že to někdy skončí. Přál si aby byl poslední den ve třetím ročníku a dostal se někam mezi jiné lidi. Normálnější a nechovající se jako malé děti...Zvoní.....
Znovu sem seděl u pc na chatu v mé onlíbené mistnosti a povídal si s Kikou, Klaris - s další moc super holčinou a čekal jestli dnes nepříjde ta , s kterou sem si psal předešlý den . Po chvilce přišla. Dočkal sem se. Bylo to s ní tak jako včera ale ještě hezčí. Přál sem si aby sem byl na druhém konci mého pc . stál vedle ní. Takhle se to opakovalo dál. Několik dní, týdnů a teď to už bude skoro půlrok. Nastala chvíle mého loučení se všemi. Vůbec se mi nechtělo..ach jo...pá všem.......
Takhle se to opakoval dlouho. Několi dnů uběhlo, pár týdnů a naše tzv. přátelství se vytvářelo v jakousi jakoby lásku. Za tu dobu jsme si vyměnili i naše telefonní čísla. Psali si několik desítek sms za večer. Bylo to to krásné do té doby co sem zjistil o ní par zajimavých věcí. Třeba tu že asi ešté chodí se svým bývalím , skouší to na jiného. ztrácím její důvěru a nějak ji už přestávám věřit. Vzpomínam na ty hezké chvilky s ní. A přemýšlím jestli někdy najdu takovou holku jako je ona, která by bydlela ve stejném městě jako já. Která by nezneužívala a nehrála si se mnou jako s nákou hračkou. Plně sem ji důvěřoval a ona mě tak sklamala. Doufám někdy že se mi splní můj velký sen.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucka132 lucka132 | Web | 20. dubna 2008 v 16:21 | Reagovat

zajímavý příběh ,,asi se už odehrál je to tak??,

2 BeTinQa BeTinQa | 28. května 2009 v 15:37 | Reagovat

Ouha, Martí, Smutný... To se stalo?Asi jo viď..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama